Vaše filmy zaznamenávají fenomenální úspěchy, ale začátky nebyly lehké?

Teprve ve chvíli, kdy se setkáte s totálním neúspěchem a nezbývá vám už vůbec nic, poznáte, kým ve skutečnosti jste, co máte opravdu rádi a co vás zajímá. Když vám nikdo nevolá, vaše kariéra je u konce a ani jeden z pokusů prorazit vám nevyšel, je to okamžik, kdy se naučíte spoustu věcí o životě. Zmizí všechno, co vás rozptylovalo, a vy se můžete zamyslet a říci si: neuspěl jsem díky tomuhle, díky této části mé osobnosti. Pak máte na výběr to buď napravit nebo ignorovat. A pro mě je velice důležité, že v mém případě se nejedná o peníze, ocenění, slávu a dokonce ani o komerční úspěch. U mě je tím hlavním možnost vyjádřit to, co je pro mě důležité, jít svou cestou… a pokud to vyjde, tak to vyjde.

Vaše nejnovější výprava do neznáma nás zavede na konec 19. století…

Osobně věřím tomu, že pokud máte z něčeho strach, měli byste se do toho pustit. Pokud mám například strach z natáčení historického snímku, je to přesně to, co bych měl co nejdříve udělat. Pokud mě děsí představa hraní ve filmu, měl bych si v nějakém zahrát. Tímto způsobem postupně projdete všemi těmi věcmi, ze kterých máte strach – smyslem toho všeho ale není dojít do stádia, kdy už se nemáte čeho bát. Pointa je v tom, že během tohoto procesu rozšíříte své obzory a lépe poznáte sebe sama.

Máte strach z natáčení?

Musím dělat věci, ze kterých mám strach. A z tohoto strach rozhodně mám.

Ve vašem příběhu hraje důležitou roli láska?

Jedno ze známých přísloví říká, že “svět se točí díky lásce a v úžasu před ní pokleká”. A tomu věřím.

Co vás baví na filmování?

Líbí se mi, že součástí mé práce je bavit lidi, a to pro mě znamená vzít je na pořádnou jízdu – emocionální jízdu.