Ben Gates (Nicolas Cage) pochází z rodu, jehož obsesí je honba za bájným pokladem, který kdesi ukryli sami zakladatelé vlasti. Ti také vypracovali rafinovanou síť nápověd, odkazů a referencí, jak se k pokladu dostat. Jak se zdá, je řetěz stop nekonečný a lidem, jako je Benův otec Patrick (Jon Voight), se zdá, že to ani žádný řetěz není. Že to všechno možná je jen sled událostí, jež se stopami stávají až ve vyhladovělém srdci lovce pokladu.
Ben ale do pokladu zamilovaný je až po uši. Nová stopa jej však přivádí k troufalé myšlence – tajemství k pokladu je ukryto na zadní straně Deklarace nezávislosti USA. Ben a jeho parťák Riley (Justin Bartha) se pokoušejí přemluvit archivářku Abigail (Diane Kruger), aby se na Deklaraci mohli podívat, ale jsou odmítnuti. S vědomím nebezpečí, které ústavě hrozí od drsných pokladlovců bývalého spolubadatele Iana (Sean Bean) se nakonec Ben rozhodne Deklaraci ukrást.Spolu s Rileym a Abigail, která „dohlíží na Deklaraci“ se potom ocitají v čele honičky – před nimi poklad, za nimi Ian a FBI vedená prohnaným Saduskym (Harvey Keitel).
Lovci pokladů sice jsou „jen“ další z variací na dobrodružství Indiany Jonese, představují ale překvapivě solidní zábavu.Zatímco ale většina jonesovských klonů tlačí na akční linku a špikuje plátno kulkami, Ben si ani nevystřelí. Autoři jej nutí řešit krajní situace civilněji – útěkem, nebo chytrou léčkou. I vedlejší figury stojí za pozornost, protože to nejsou naivní ovce, jak se často stává, ale každý má svou roli. A konečně, v Lovcích pokladů je zase jednou nepřítel, který má právo si tak říkat.
Všechny eskapády jsou pevně spjaty dominem stop k pokladu. Tvůrci si mnohdy nedělají velkou hlavu s logickou návazností (směr paprsku světla), ani s historickými fakty, ale to myslím od kina s nálepkou Walt Disney ani nikdo čekat nemůže. Nesrovnalosti navíc maskuje rychlé vyprávění.
Uvolněný Nicolas Cage hraje Bena s neskrývaným nadhledem (podobně, jako dal Adaptaci (Adaptation.)) a tím udává tón celému filmu. S jakousi samozřejmou radostí nechává být muskulaturu, známou z jeho vážných akčních filmů, a proti shora vzývanému Indymu Jonesovi aka Harrisonu Fordovi nepostrádá ani srdeční zápal, ani únavu – lovit poklady je přece dřina. Ostatní hráči volí podobně odlehčený projev a v dobře vybraném obsazení nenajdeme výrazně slabší místo. Dvojici starých matadorů Voight-Keitel ještě doplňuje Christopher Plummer v roli Benova dědečka.
Režisér Jon Turteltaub má jenom jednu slabinu. Nemá oko mistra. Skutečný rozdíl mezi ním a jonesovským Spielbergem tkví v orchestraci scény, v pohybu kamery. Když Spielberg v závěru Dobyvatelů ztracené Archy sleduje archu, jak cestuje skladištěm, vytváří ohromující sekvenci. Důmyslné odkrývání informací tu kombinuje se schopností velkolepého záběru. A tohle Turteltaub neumí – příležitost k tomu měl. Lovci pokladů znamenali pro producenta Jerryho Bruckheimera náplast za Krále Artuše (King Arthur). Potvrzují, že Bruckheimer má mnohem větší cit pro lehčí žánr (vrcholem byli předloňští Piráti z Karibiku (Pirates of the Caribbean), než pro vážné projekty jako Pearl Harbor, či Veronica Guerin), kde se topí v kýči a klišé. Bruckheimer má prostě smysl pro masovou zábavu, která dokáže být zábavná.
