Ben Gates (Nicolas Cage) pochází z rodu, jehož obsesí je honba za bájným pokladem, který kdesi ukryli sami zakladatelé vlasti. Ti také vypracovali rafinovanou síť nápověd, odkazů a referencí, jak se k pokladu dostat. Jak se zdá, je řetěz stop nekonečný a lidem, jako je Benův otec Patrick (Jon Voight), se zdá, že to ani žádný řetěz není. Že to všechno možná je jen sled událostí, jež se stopami stávají až ve vyhladovělém srdci lovce pokladu.

Spolu s Rileym a Abigail, která „dohlíží na Deklaraci“ se potom ocitají v čele honičky – před nimi poklad, za nimi Ian a FBI vedená prohnaným Saduskym (Harvey Keitel).

Zatímco ale většina jonesovských klonů tlačí na akční linku a špikuje plátno kulkami, Ben si ani nevystřelí. Autoři jej nutí řešit krajní situace civilněji – útěkem, nebo chytrou léčkou. I vedlejší figury stojí za pozornost, protože to nejsou naivní ovce, jak se často stává, ale každý má svou roli. A konečně, v Lovcích pokladů je zase jednou nepřítel, který má právo si tak říkat.
Všechny eskapády jsou pevně spjaty dominem stop k pokladu. Tvůrci si mnohdy nedělají velkou hlavu s logickou návazností (směr paprsku světla), ani s historickými fakty, ale to myslím od kina s nálepkou Walt Disney ani nikdo čekat nemůže. Nesrovnalosti navíc maskuje rychlé vyprávění.


Lovci pokladů znamenali pro producenta Jerryho Bruckheimera náplast za Krále Artuše (King Arthur). Potvrzují, že Bruckheimer má mnohem větší cit pro lehčí žánr (vrcholem byli předloňští Piráti z Karibiku (Pirates of the Caribbean), než pro vážné projekty jako Pearl Harbor, či Veronica Guerin), kde se topí v kýči a klišé. Bruckheimer má prostě smysl pro masovou zábavu, která dokáže být zábavná.