Pokud je vám to povědomé, pak se nemýlíte, protože přesně o tomtéž byl nedávný dokument v našich kinech.

Předně bych si rád odbyl skutečnost, že tento film neměl novinářskou projekci, tudíž se většina novinářů musela zoufale vtírat na premiéru nebo (v mém případě) solit z vlastní kapsy a následně být obklíčena mořem žen.

Tudíž teď mohou tvůrci filmu tvrdit, že k nim recenzenti mají osobní nenávist, a proto jejich film strhávají. V mém případě to opravdu není pravda a napsal bych o filmu přesně totéž, i kdybych byl pozván na slavnostní premiéru s humrem Milošem Zemanem.

Není pochyb o tom, že Lída Baarová není dobrý film. Problém je už s jeho nejzákladnějším námětem a hlavní hrdinkou, která je ničím nezajímavá naivní husička a nijak zvlášť dobrá herečka, která se díky své kráse nechává různými lidmi pasivně klátit, nebo aspoň osahávat tak dlouho, až je konec. Kolem ní se sem tam mihnou různé trochu zajímavější figury, ale všechno se má točit kolem Baarové a není nejmenší důvod, proč by se to kolem ní mělo točit, neboť její život (tak, jak je podávaný v tomto filmu) byl zajímavý pouze tím, že se setkala s pár slavnými (a ne nutně zajímavými) lidmi. Pokud se chvílemi ve filmu objeví nějaká Lídina vášeň nebo jiná intenzivní emoce, působí to velmi zvláštně, protože vůbec není jasné, kde se to v ní najednou bere. (Znovu upozorňuji, že píšu o ději tohoto filmu, ne o životě skutečné Lídy Baarové, o kterém mám jen přibližnou představu - z onoho nedávného dokumentu.)

Následně je už celkem jedno, co je jak natočeno, protože film nijak dramaticky nefunguje od samotného počátku.

Tvůrci si vybrali dvě velmi omezená období ze života Baarové (1934 až 1938 a pak 1945 až 1948, pokud se nepletu) a vše ostatní odbyli voiceovery "staré Lídy Baarové", která vypráví svou story v roce 2000 (těsně před smrtí) mladé novinářce. Novinářka má tajnou agendu a v jednu chvíli to dokonce vypadá, že se chce Baarové pomstít za to, že jí Goebbels zplynoval prarodiče! Což se bohužel nestane a dámy spolu nezápasí.

Od prvních záběrů je vidět, že "něco není úplně v pořádku", protože přestože ve výpravě jsou patrné slušné peníze, všechny záběry vypadají podivně televizně. Skoro mi připadalo, jako by film měl 50 snímků za sekundu: Viděl jsem typickou televizní "přílišnou jemnost" všech pohybů. To je ale v kině nesmysl, takže to asi bude velmi specifickým televizním svícením a líčením. Nicméně dojmu laciné americké (nebo drahé české) televizní podívané jsem se celý film nezbavil.

A v tuto chvíli vám může připadat divné, že filmu dávám celých 40 procent, když jsem o něm zatím nenapsal jediné dobré slovo.

zdroj: Cinemart

Inu, film Lída Baarová je v některých ohledech tak bizarní, že udržel mou pozornost, a místy jsem obdivoval, co na plátně vidím/slyším - ale nejsem si zdaleka jist, jestli jsem to obdivoval způsobem, který tvůrci zamýšleli.

Filip Renč má asi nakoukáno hodně hollywoodských filmů a má hodně v lásce Stevena Spielberga a Jamese Camerona. Proto je pouze logické, že Lídu Baarovou pojal jako něco mezi Dobyvateli ztracené archy a Titanicem (aniž by ve filmu měl ztracenou archu nebo Titanic), to vše za český rozpočet. Což nemohlo dopadnout dobře, ale je občas velmi zábavné na to koukat.

Nejdřív ale k hereckému obsazení:

Táňa Pauhofová je hodně zvláštní volbou pro titulní roli, neboť obličejem ani postavou nemá pranic společného s ideálem krásy 30. let minulého století (a už vůbec ne se skutečnou Lídou Baarovou).

Zvláštních hereckých voleb je ale v tomto filmu víc. Dvě hlavní mužské role nehrají Češi a oba jsou nepříliš dobře do češtiny předabováni. Obzvlášť ve scénách, kdy měl některý z nich znít smutně/zoufale, se smálo celé kino (plné řadových žen, nikoliv filmových kritiků).

zdroj: tisková zpráva

Největším majstrštykem je ovšem obsazení Pavla Kříže do role Adolfa Hitlera. Můžeme vzpomenout na nejeden případ, kdy se komediálnímu herci podařilo nečekaně zazářit ve zcela odlišné roli (např. Truman Show nebo nedávná Sázka na nejistotu se Stevem Carellem). Pavlu Křížovi se nic takového nepodařilo a každičká sekunda, kdy je na plátně a snaží se imitovat toho úplně nejzlejšího Tohta z Dobyvatel, je strašlivě legrační. Prosím snažně někoho, kdo pracoval na výpravě filmu, zda by mi nemohl sehnat některý z portrétů Kříže v Hitlerově uniformě, které se ve filmu vyskytovaly. Chtěl bych si ho pověsit do obýváku.

Ve spielbergovském duchu se nese i monumentální hudební doprovod, který je sám o sobě velmi kvalitní (Ondřej Soukup ve spolupráci s Richardem Wagnerem), ale ve většině scén působí jeho monumentalita legračně. Ať už se jedná o vášnivý sex, zpomalený židovský pogrom nebo jakékoliv objevení se nacistů.

zdroj: tisková zpráva

K dalším elementům, kterými se Renč "inspiroval jinde", patří detailní záběry na přicházející holinky, kamera těsně u země při jakémkoliv odjezdu jakéhokoliv auta nebo intenzivní protisvětla. (A úplný konec filmu hodně připomíná úplný konec Titanicu, nekecám.) Kopírování je matkou inovace, ale Renč samozřejmě není Spielberg ani Cameron. A i kdyby byl, tenhle prvoplánovitě superefektní, téměř comicsový styl se k podobnému druhu příběhu vůbec nehodí. Když jsem se na tyhle scény díval, měl jsem opravdu příjemný pocit, asi jako na hyperkinetické přehnané atrakci v Disneylandu, ale obávám se, že to nebyl záměr tvůrců.

V případě kvalitnějšího filmu by se dalo debatovat o tom, zda potomci Ljuby Hermanové nebo Václava Vydry (staršího) mají morální právo podávat na tvůrce filmu žaloby za nactiutrhání, ale tohle dílo za to fakt nestojí. Je jasné, že Renč má jistý talent a obklopil se jistými dalšími talentovanými lidmi, ale z tohohle námětu a scénáře nic pořádného vzniknout nemohlo. Díky Bohu za to, že je to (aspoň do dvou třetin filmu) relativně zábavné, i když nechtěně.

Hodnocení: 40 %

A mezitím, v sousedním vesmíru...

zdroj: Archiv