Projekci navštívil a okomentoval dlouholetý režisérův spolupracovník, kameraman Vadim Jusov. Projekci zbrzdil pozdní příchod hosta a docentky Kopaněvy i jejich vleklé rozprávění. Na Solaris, neprobádané planetě, se příchozím prospektorům zjevují a zhmotňují jejich vlastní myšlenky. Psycholog Calvin sem přijíždí, aby tuhle záhadu vyřešil. Jenže ani on se neznámé síle neubrání. Je nucen bojovat s přízrakem ženy, jíž kdysi ztratil, ale stále ji miluje. Strach, ohrožení a zároveň touha poznat neznámé staví vědce před hodinu rozhodnutí. Buď živou formu zničí nebo podstoupí riziko a budou se jí snažit poznat. A nyní. Tarkovskij se osobitým způsobem zamyslel nad limity lidského poznání. Jaj. Potom už se jen všichni nedočkavě třásli na hodinně noční koncert Hodin na tmu a autorské čtení Šimona Šafránka podpořené kapelkou Neni kam jít. Očekávání čím dál tím opilejšího publika se naplnila hodinu po půlnoci, kdy sálem klubu Mír zazněly první slova frontmana HNT Zdeňka Čížka. Hodiny hrály pěkně, ale když jsem to poslouchala od baru a dívala se přitom jinam, měla jsem pocit, že se mi za zády prohánějí Topolovy žiletky. Druhá hoďka ranní byla už ve znamení ohnivého výstupu našeho milého šéfredaktora. Nevšední zážitek z post-punkového čtení si odnesl každý. Fakt. Jen zvukař nás trochu zklamal. Ke konci atmosféra už docela slušně houstla, ale bitka se nakonec nekonala. Časná ranní hodina padla na má víčka a pak se nehodná hodina času vbořila do spánku a ahoj.
