Kubo a kouzelný meč - recenze

7. 10. 2016 - 8:00 | Recenze | František Fuka

Kubo a kouzelný meč - recenze zdroj: tisková zpráva

Tento animovaný film se odehrává ve starém Japonsku, kde vládnou kouzla a prokletí. Malý jednooký kluk jménem Kubo je pronásledován prokletím Měsíčního císaře, což v praxi znamená, že po setmění nesmí být venku. Jednoho dne samozřejmě zůstane po setmění venku, načež se objeví jeho dvě prokleté tety a vede to až k hledání magické zbroje za pomoci mluvící opice a mluvícího vekého brouka...

Jde o nejnověší počin studia Laika, které vytvořilo taky filmy Norman a duchové nebo Škatuláci.

A bohužel pokračuje v nepříjemném trendu posledních filmů tohoto studia. To znamená dvě věci:

A) Film úžasně vypadá. Ale opravdu naprosto úžasně. Naprosto. Úplně všechno na plátně nádherně vypadá a nádherně se to pohybuje. Postavy, scenérie, voda... Jde o kombinaci klasické ruční animace s CGI, a - znovu opakuji - vypadá to fantasticky.

B) Bohužel, příběh je ještě slabší, než v předchozích dvou filmech. Je zřejmé, že scenárista měl hodně nakoukaného Miyazakiho a snažil se nějak napodobit jeho poetickou směs hlubokých emocí a WTF pišišvorů, ale výsledek je hrozně nepodařený:

Vzhledem k tomu, že se polovina filmu odehrává v Japonsku, kde funguje magie, a druhá polovina v magickém světě (kde taky funguje magie), je pochopitelné, že se každou minutu může stát prakticky cokoliv.

A ono se to taky děje, ale naprosto náhodně, bez vysvětlení nějakých "základních pravidel zápletky" a toho, co je v sázce.

Pár příkladů: Kubo ve své vesnici lidem pravidelně předvádí "magická vystoupení", při kterých jeho papírové skládačky origami ožívají a bojují spolu dle jeho vyprávění. To je možné si vykládat buď tak, že skutečně dokáže očarovat papír, nebo tak, že pouze napínavě vypráví a ty pohyblivé papírové figurky jsou jen filmová stylizace jeho napínavého vyprávění. Obě možnosti jsou zhruba stejně pravděpodobné a až po třetině filmu je jednoznačně řešeno, že - ano - opravdu umí čarovat. Což navozuje další otázky, jako "Jak běžné je ve světě tohoto filmu, že někdo umí čarovat?", "Proč vesničané nijak nekomentují to, že ten malý kluk je čaroděj?", "Jak k tomu čarodějnictví přišel?", "Uvědomuje si, jak výjimečného ho to činí?", "Kubo je čaroděj a přitom neví, jak mluvit s duchy mrtvých, což naopak vědí všichni ostatní ve vesnici?"

A tak dále.

A podobné otázky si můžeme klást každých pět minut. Něco se později vysvětlí, něco se naopak zamlží (celá ústřední zápletka a "happyend" se slepým dědečkem). Naopak některá "šokující odhalení" jsou nám jasná desítky minut předem a Kubo vypadá jako dement, když jemu jasná nejsou (například nepozná hlas vlastní matky, se kterou žil celý život). A proč padouch (který se může volně teleportovat kamkoliv) ukryje předmět, který ho může zničit, zrovna do vesnice, ve které Kubo žije?

Není ani úplně jasné, jak je který fantastický svět vnořen do jiného fantastického světa. Zdálo se Kuboovi všechno, co se odehrálo v "magickém světě"? Zdálo se mu i všechno to, co v "reálném světě" souviselo s kouzly a duchy? Některé části filmu určitě byly sen, ale které?

Většina filmu působí jako sen. Ale ne jako magický, působivý sen, kterým je třeba Cesta do Fantazie. Ne. Kubo působí jako "normální sen", směs magických okamžiků, které se nesouvisle prolínají, nemají spolu žádnou hlubší souvislost (realistickou, magickou ani jinou) a končí proto, že se probudíte. Ne proto, že je nějak uzavřen příběh.

Vlastně by úplně nejlepší scenáristickou tečkou bylo, kdyby se na konci Kubo probudil jako současný Japonec a všechno předtím se mu zdálo. Což se nestane.

S animací tohohle filmu si studio Laika dalo obrovskou práci. Když třeba Kubo bojuje s obrovským kostlivcem, ten kostlivec byl vyrobený jako asi třímetrová obří loutka, která byla hydraulicky animována počítačem, což bylo natočeno, a ta hydraulika musela pak být ručně vyretušována a celé se to zkompletovalo s pozadím do jednoho záběru.

Jak jsem psal u předchozích filmů Laiky, taková technologie mi připadá skoro jako sebemrskačství, protože není pochyb o tom, že přesně stejného efektu by se dalo docílit pomocí počítačové animace, která by nebyla náročnější ani dražší, a umožnila by tvůrcům být ještě kreativnější.

Kdyby si radši místo té hrozné dřiny s animací dali víc práce s tím námětem a scénářem... :(

P.S: 3D je velmi decentní. Tak decentní, že většinu filmu vůbec není identifikovatelné a můžete si na dlouhé minuty bez problémů sundat 3D brýle.

Hodnocení: 50%

Zdroje: FFFILM

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Plinko Česko: Proč by si čeští hráči měli zahrát tuto populární hru

Plinko Česko: Proč by si čeští hráči měli zahrát tuto populární hru

21. 6. 2024 | Dokina.cz | Inzerce

Plinko je hra, která si postupně získala srdce mnoha hráčů nejen po celém světě, ale také v České republice. Čeští hráči mají nyní možnost vyzkoušet si tuto jedinečnou hru na stránkách Plinko česko, která kombinuje jednoduchost, zábavu a potenciál velkých výher. Plinko je hrou náhody, která se vyznačuje svou snadnou ovladatelností a rychlým tempem, což z ní činí ideální volbu jak pro začátečníky, tak i pro zkušené hráče.
Už za pár dní vstupuje do kin romantická komedie LÁSKA NA ZAKÁZKU

Už za pár dní vstupuje do kin romantická komedie LÁSKA NA ZAKÁZKU

4. 6. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce

Romantický film režisérky Evy Toulové v komediálních upoutávkách demonstruje, jak to může vypadat, když otec nepozná vlastní dítě, nebo jak se dá skutečně odnaučit kouřit. Snímek plný známých tváří, vstupuje do kin 6. června 2024.
10 nejlepších kasinových filmů, které by měl vidět každý

10 nejlepších kasinových filmů, které by měl vidět každý

1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce

Filmy podle skutečných událostí: Jak kinematografie odráží historii

Filmy podle skutečných událostí: Jak kinematografie odráží historii

1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce