Většina filmových fanoušků ho zná jako herce – ti mladší z upírské trilogie Blade, ostatní třeba z muzikálu Zrodila se hvězda. Ovšem pro milovníky country jistě nebude překvapením, že svou kariéru v šoubyznysu začal jako muzikant a že si jeho skladby za posledních 25 let vypůjčilo více než 450 interpretů.
Kris Kristofferson se narodil 22. června 1936 v texaském Bronwsvillu v rodině generála vojenského letectva. Od malička bylo zřejmé, že je Kris nadané dítě. Po absolvování střední školy se přihlásil na Pomona College v kalifornském Claremontu, aby zde studoval kreativní psaní. To mu šlo tak dobře, že se svými povídkami vyhrál několik cen v literární soutěži sponzorované časopisem Atlantic Monthly. Jeho výborné studijní výsledky mu zajistily stipendium na prestižní Oxfordské univerzitě, kde se věnoval anglické literatuře. Během pobytu v Anglii ještě stačil skládat a nahrávat písničky pod jménem Kris Carson, ale bez většího úspěchu. Titul v Oxfordu obhájil v roce 1960. Navzdory svému původnímu předsevzetí zůstat v Anglii a pokračovat v akademické kariéře, odjíždí 24letý absolvent domů do Ameriky, aby se oženil se svou přítelkyní Fran Beirovou.
Místo návratu zpátky do Oxfordu nastupuje tedy Kristofferson do americké armády jako pilot vrtulníků. Evropa ho přesto nemine, neboť je záhy odvelen na základnu v Západním Německu. Tam se opět vrací k muzice a dává dohromady kapelu, se kterou hraje ve vojenských klubech. V roce 1965 se už jako kapitán vrací do USA, aby na vojenskoé akademii ve West Pointu učil angličtinu. Záhy však armádu opouští a stěhuje se do Nashvillu. Zde se pokouší uživit jako autor countryových písniček, ale rodině se příliš nedaří a manželka se s ním rozvádí.
Jeho první úspěch se dostavil v roce 1966, kdy se jako autor songu Viet Nam Blues dostal do žebříčku Country TOP 20. Postupně si začal získávat respekt i jako interpret (v tom mu hodně pomohl slavný Johnny Cash), což konečně vedlo k vydání jeho debutového alba nazvaného prostě Kristofferson (1970). (V témže roce se objevil na obřím festivalu Isle of Wight, kde hrál mimo dalších veličin i Jimi Hendrix.) V roce 1971 prolomil smůlu a získal svou první cenu Grammy za písničku Help Me make It Through the Night.
Počátkem 70. let se před ním konečně otevřel svět filmu a spolupráce se slušnými režiséry. V roce 1973 se jako debutant objevil ve snímku Blume in Love Paula Mazurskyho, a především pak - po boku Jamese Coburna a Boba Dylana - v antiwesternu Pat Garrett a Billy Kid Sama Peckinpaha. Tentýž rok se Kristofferson podruhé oženil. Mezitím samozřejmě nezanedbával svou muzikantskou kariéru, psal písničky a vydával alba. Rok poté pro něj znovu našel (menší) roli Peckinpah (Bring Me the Head of Alfredo Garcia) a přihlásil se i Martin Scorsese s Alice už tu nebydlí. Po nich přišly Vigilante Force, The Sailor Who Fell from Grace with the Sea a Mazurskyho kasovní trhák Zrodila se hvězda (1976), kde mu byla hereckou partnerkou Barbara Streisandová. Tato spolupráce mu dokonce vynesla Zlatý globus. Do konce 70. let natočil ještě Semi-Tough, Konvoj (do třetice Peckinpah), televizní Freedom Road a podruhé se rozvedl.
Do 80. let vstoupil slavným drahým propadákem režiséra Michaela Cimina Nebeská brána, v němž účinkoval i Christopher Walken. To negativně poznamenalo většinu Kristoffersonových rolí na celé dlouhé desetiletí - snad jen s výjimkou snímku Rollover (1981), kde vystupoval s Jane Fondovou, a který měl nasmlouvaný ještě před neúspěchem Nebeské brány. V roce 1984 hrál v Okamžiku záblesku a především v dramatu Songwriter, pro něž napsal několik písní, a za jednu z nich obdržel oscarovou nominaci. To už byl potřetí ženatý. Do začátku 90. let se jako herec objevoval povětšinou v televizních projektech proměnlivé kvality, jako byla třeba skandální minisérie Amerika (1987). Popisovala sovětskou okupaci Spojených států a i na půdě USA byla považována za nudnou a lehce slaboduchou. Ve Východním bloku však způsobila pravé pozdvižení a velmi dobře si pamatuji, jak byl Kristofferson ražimem prohlášen za třídního nepřítele, a jeho filmy a desky se od té doby staly tabu.
Pro stříbrné plátno se šedesátiletý Kristofferson rehabilitoval přesvědčivým ztvárněním role zkorumpovaného šerifa ve filmu Osamělá hvězda (1996). Z dalších vedlejších úloh z posledních let stojí za zmínku Tajný agent Jack T. (1997) se Stevenem Seagalem, samozřejmě trhák Blade (1998) s Wesleym Snipesem, Odplata (1999) s Melem Gibsonem, Planeta opic (2001) Tima Burtona, D-Tox (2002) se Sylvesterem Stallonem, a opět pokračování Blade II (2002) a Blade: Trinity (2004), potažmo thriller Svěrací kazajka (2005), ale také filmová mozaika režiséra Richarda Linklatera Fast Food Nation (2006).
