Matador mezi hollywoodskými producenty Jerry Bruckheimer se již podílel na řadě akčních snímků ze současnosti (Top Gun, Skála, Černý jestřáb sestřelen) i na dobrodružné komedii Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly. Tentokrát se zaměřil na historické téma a černošskému režisérovi Antoineovi Fuquovi (akční Střelci na útěku, Slzy slunce či krimidrama Training Day) svěřil více než stomilionový rozpočet na film, který by byl novým pohledem na legendárního britského krále Artuše.
Filmaři se zaměřili na období, v němž žil historicky doložený vojevůdce Lucius Artorius Castus, který mohl sloužit jako inspirace pro legendu o sjednotiteli Anglie a jeho družině rytířů Kulatého stolu. Příběh filmu se odehrává v polovině pátého století po Kristu, kdy se již neodvratně blíží rozpad Západořímské říše a důstojníku Artoriovi (Clive Owen) i jeho družině sarmatských bojovníků končí patnáctiletá služba v římském vojsku. Ale ještě předtím budou muset Lancelot, Tristan, Galahad, Bors, Gawain a Dagonet společně se svým velitelem vyrazit na poslední misi: záchranu rodiny zámožného Římana Maria z obklíčení přesilou barbarských Sasů. Artorius i jeho přátelé na své cestě pochopí, že na rozdíl od Římanů, kteří provincii Britania překotně opouštějí, se musí postavit po bok piktských kmenů (v jejich čele stojí Merlin a Guinevera) a bránit obyvatele v boji proti nepřátelům…
Za svůj vzor si tvůrci filmu Král Artuš jistě vzali hlavně Scottova Gladiátora a Gibsonovo Statečné srdce. Z historických eposů vzniklých v nedávné době však jejich snímek snese srovnání spíše s Vikingy (1999) nebo s Trójou. Také autoři těchto děl se prezentovali snahou o vystižení dobových reálií, jejich filmy se však nakonec rozpadaly do nepříliš sourodého celku sestávajícího z více či méně efektních scén. Král Artuš se svým stylem snad nejvíce blíží akčním videohrám. Tak jako ve hře, postupují i hrdinové Krále Artuše od jednoho souboje ke druhému, to vše je propojeno pasážemi, v nichž si divák může na chvíli oddychnout. Vrcholem filmu jsou bojové scény (hlavně útok Piktů na biskupa a jeho stráž a souboj Artoriových mužů - a Guinevery - se stovkami Sasů na hladině zamrzlého jezera). Právě kvůli nim by si snímek rozhodně neměli nechat ujít milovníci velkorozpočtových podívaných.
Ti diváci, kteří chodí do kina zhlédnout zajímavé herecké výkony, však budou patrně zklamáni. Jediným, kdo snese přísnější měřítka, je Stellan Skarsgard jako saský náčelník Cerdic, nelítostný muž, opovrhující nepřáteli. Clive Owen nepřesvědčí v planých projevech o svobodě, nemá charisma bojovného vůdce jako měl např. v Gladiátorovi Russell Crowes. Nutno ovšem podotknout, že jemu ani ostatním hercům neumožňuje scénář postavený na jednorozměrných charakterech předvést více z hereckého rejstříku – přednost totiž dostává akce. Více prostoru tak nemá ani velšský talent Ioan Grudduff (měl titulní roli v historickém seriálu Hornblower) v důležité roli Lancelota či Keira Knightleyová (hrála v Blafuj jako Beckham) jako Guinevera. Z Artoriových bojovníků zaujme snad jen Ray Winstone (objevilse v thrilleru Sexy bestie), který ztvárnil neotesaného, avšak přátelům a rodině oddaného Borse.
Ani ostatní členové štábu asi nebudou řadit Krále Artuše k vrcholům své filmografie. Hudební skladatel Hans Zimmer (Lví král aj.), který se podílí na téměř všech Bruckheimerových filmech, kombinuje svou oblíbenou elektronickou hudbu se "středověkými" ženskými sbory. Pokus o mystický podtón ve stylu Pána prstenů se však míjí účinkem, jeho hudba navíc postrádá jakoukoli zapamatovatelnou ústřední melodii. Jen standardní výkon odvedl kameraman Slawomir Idziak (častý spolupracovník Kieslowského má oscarovou nominaci za válečné drama Černý jestřáb sestřelen) či střihači Conrad Buff (Titanic) a Jamie Pearson.
Slibovaná věrnost historickým faktům měla být zaštítěna jménem autora scénáře. David Franzoni je nejen scénáristou Gladiátora a Spielbergova Amistadu, ale i váženým odborníkem na starověk. Ani tato předsevzetí se však autorům nedaří bezezbytku naplnit a s řadou historických faktů zacházejí velmi volně. I přesto snahy tvůrců nepřišly tak zcela vniveč. Výprava i kostýmy i trikové záběry využívají vysoký rozpočet a velmi uvěřitelně vypadají i mnohé taktické prvky z průběhu bitev (na nich se podílel odborník na vojenskou taktiku Harry Humpries). Účast Guinevery a dalších žen v boji proti Sasům nemusí být chápána pouze jako úlitba feministkám. Piktské ženy totiž skutečně bojovali po boku mužů. Stejně, jako všichni fanoušci akčních snímků, by tedy neměli s návštěvou kina váhat ani zájemci o historii.
