Korporace (The Corporation) je dokument velkolepý nejen stopáží (145 min). V této adaptaci knihy Joela Bakana The Corporation : The Pathological Pursuit of Profit and Power se Jennifer Abbott s Markem Achbarem věnují masivnímu tématu vzniku, rozkvětu a následcích působení korporací – tedy společenstev, jejichž vliv byl před 150 lety nepatrný, ale dnes vládnou nebývalou mocí a vlivem.
Korporace se stala ozdobou mnoha letošních festivalů, a také vítězem mnoha diváckých cen. Ačkoli nenabízejí žádní nová fakta, servírují Abbottová s Achbarem těžkou porci striktní palby, kterou kazí jen závěr plný mizerného idealismu.
Korporace byly původně zakládány jako organizace, které měly určitou obecně prospěšnou funkci – postavit most, zásobovat město vodou atp. S koncem občanské války byl přijat 14. dodatek Ústavy, který měl zajistit ochranu osvobozeným otrokům. Praví se v něm, že osobu nelze zbavit života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu. Aby dosáhly větších pravomocí, snažily se korporace přesvědčit soudy, že jsou osobou. Uspěly.Tolik premisa. Filmaři se následně snaží postihnout chování této „osoby“ a dle testu Světové zdravotnické organizace zjistit její psychický stav. Díky lhaní, nerespektování zákonů, ohrožování životního prostředí, či odmítání odpovědnosti splňuje pacient diagnózu: psychopat.
Na jednotlivých příkladech se pak Achbar s Abbottovou zaměřují na rozmach, vliv a následky působení nebezpečného pacienta.Dočkáme se drtivě sarkastických i hutných kapitol o operacích na hraně zákona (používání jedovatého růstového hormonu BGH), o ničení životního prostředí a využívání dětské práce ve třetím světě. Jsme svědky vývoje marketingu: od nevinné propagace předností určitého produktu po dnešní propagaci celého životního stylu. Autoři si všímají brandingu, product placementu, rozebírají reklamu zaměřenou na děti.
V pozdějších pasážích se na řadu dostane privatizace a hon za patentováním živých forem. Závěr je pak věnován prorůstání korporací s demokracií a vztahu mezi korporacemi a diktaturou.
Tvůrci využívají velkého množství archivů (zprávy, propagační filmy), animací, rychlého střihu a hbitého pohybu po časové ose. Tklivá hudba v souvislosti s trpícími kravičkami funguje stoprocentně, stejně jako hlas až počítačově klidné vypravěčky. Mezi střídmě naaranžovanými „mluvícími hlavami“ (na černém pozadí) jsou přední zástupci z celého spektra oborů: ředitelé firem, právníci, filosofové, ekonomové, psychologové, brokeři, novináři i aktivisté. Mezi nejvýraznější figury patří Noam Chomsky, o kterém již Achbar natočil portrét Manufacturing Consent: Noam Chomsky and the Media, a potom Michael Moore. Ten také dostane závěrečné slovo celého opusu - snad „za zásluhy“.Krátké příběhy jsou zhusta brilantně vypointované – viz velký šéf od Pfizeru, který se chlubí, jak firma nainstalovala do stanice metra mikrofony k přivolání pomoci. Když jej pak sám vyzkouší, nikdo se neozve.
Doménou Korporace je plastické zobrazení motoru dnešního světa: trhu. Predátora s nenasytným apetitem, nezastavitelného a extrémně účinného stroje. Na jedné straně ždíme zdroje a válcuje planetu, čímž si řeže větev pod nohama. Na straně druhé se rozpíná a vymýšlí další a další obchodovatelné komodity. Díky rozhodnutí soudu lze odnedávna patentovat už i živé formy, všechny kromě člověka. Pokud ale bude současný směr pokračovat, je jasné, že u DNA živočichů se obchod nezastaví. S dávkou divokého, až sebezáhubného vzrušení lze říct, že stojíme na prahu jisté formy Matrixu. Technologie ještě připraveny nejsou, trh ano.
Až na poslední půlhodinku je Korporace veliká jízda po husí kůži. V momentě, kdy filmaři hovoří s politikem, který z okna sleduje demonstranty, divák automaticky sahá po subtilnějších, ale neméně dobrých Hrách prachu Martina Marečka.Finále bohužel zpomaluje segment s reportéry televize Fox, kteří natočili znepokojující reportáž, ale stanice odmítá odvysílat. Následuje zbytečná aktivistická dvacetiminutovka v duchu otázky „Co s tím?“ a hledání očisty a lepšího světa. Jeden takový ‚lepší‘ svět jsme tu už jednou z písku plácali…
