Většina filmu pozůstává z toho, jak Lomax vzpomíná na válečná léta a své utrpení (ve scénách z války ho hraje Jeremy Irivine) a jak se (opět v 80. letech) vydává vyhledat jednoho ze svých japonských mučitelů, aby se mu pomstil.

zdroj: tisková zpráva

Drama Koleje osudu je natočeno podle knihy, která vznikla podle vzpomínek skutečného Erica Lomaxe. Nevím, kde na trase "realita > kniha > scénář > režie > střih > hotový film" k tomu došlo, ale výsledný film má se skutečností společného pramálo (aspoň tak mohu soudit po letmém prostudování Wikipedie). Například v něm zcela chybí ta "drobnost", že Lomax měl manželku a tři děti, které kvůli Patti opustil. Legračně na mě zapůsobila také skutečnost, že ve filmu Patti Ericovi říká "musíš si oholit ten knír, jinak tě nemohu milovat" (což Eric udělá), ovšem na konci filmu uvidíme fotografii skutečného starého Erica, který má knír jako mrož.

zdroj: tisková zpráva

Koleje osudu (znovu zdůrazňuji, že nemluví o knize, ale o filmu) je naprosto typická hollywoodská červená knihovna, která je zručně natočená, má slušnou výpravu a dobré herce, dozvíme se z ní pár zajímavých historických skutečností (pokud jsou tedy pravdivé - viz také film Most přes řeku Kwai), ale je strašlivě klišoidní.

Přitom film začíná velmi slibně: Seznámení a začátky romance mezi Ericem a Patti jsou natočeny svěžím způsobem, nikoliv jako tradiční filmová romance dvou lidí ve středním věku. Jakmile ale dojde na flashbacky a potom na cestu do Asie, všechno skočí do přesně nalajnovaných kolejí, které jsou tak předvídatelné, že to samo o sobě vyvolává pochyby o tom, že se to opravdu mohlo stát nějak takhle.

Ale pokud chodíte do kina velmi málo, nebo pokud na to chcete vzít někoho, kdo chodí do kina velmi málo, neurazí vás to...

Hodnocení: 50 %