V dobrodružství Tygr a drak (Wo hu cang long) nechal před pěti lety Ang Lee obecenstva všech zemí znovuobjevit kouzelný, pohádkový, exotický, jednoduše strhujícím způsobem exotický a krvavě romantický svět starobylé Číny a jejích noblesních mistrů a mistryň bojových umění. Kdo kdy viděl ty závratné létající souboje? Kameraman Peter Pau vytvořil všechny obrazy jako designové fotografie do wallpaperu. A nádherná Ziyi Zhang by rozpálila snad i mamuta.
Yimou Zhang se k žánru vyslovil o něco později. Začátkem 90.let natáčel vyhlášená dobová dramata Ju Dou a Vyvěste červené lampiony (Da hong deng long gao gao gua). Hlavní roli v nich hrála Zhangova můza Li Gong. Po jejich rozchodu v roce 1995 se režisér věnoval současnějším tématům, připomeňme berlínského vítěze Cesta domů (Wo de fu qin mu qin) z roku 1999, kde se již objevuje Ziyi Zhang.A pak, v roce 2002 natočil Zhang oslavovaného Hrdinu (Ying xiong). Velkolepá produkce s hvězdným obsazením se stala světovým hitem. Loňský Klan létajících dýk natočený v podobném střihu fenomenální úspěch nezopakoval, a tak by se možná mohl režisér konečně pokusit o zamýšlenou reflexi tragédie čínské kulturní revoluce.
Za vlády dynastie Tang se objevuje protirežimní teroristická parta zvaná „Klan létajících dýk“. Policisté Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro) doufají, že by je na stopu klanu mohla přivést slepá tanečnice Mei (Ziyi Zhang), jež se zdá být hledanou dcerou bývalého vůdce klanu. Jinovi se však Mei zalíbí, a proto ji osvobodí a prchá s ní před vládními vojáky na sever, na území klanu. Avšak jako se otáčí letící dýka, obracejí se postupně i tváře hlavních hrdinů a brzy se ocitáme uprostřed smrtícího milostného trojúhelníku. Děj lze chápat pouze jako výplň mezi efektními tanečně-bojovými čísly. Jednotlivé postavy znázorňuje spíš oblíbená sportovní technika, než hloubka charakteru. Přes patetické dialogy se herci snaží co nejrychleji dostat k sošnému postoji brášky Glamoura, odkud je režie vede k westernovým projížďkám a baletním bojovým sekvencím.
Zhang vede akci v nezvykle pomalém tempu. Zeleným filtrem obalená kaskáda v bambusovém lese je díky pohledům do oslnivého protisvětla, kterým se líně míhají létající vojáci, přímo zasněná. Stejný efekt dávají při finálním souboji celky na sněhovou bouři. V jeho zuřivém vyvrcholení režisér pro obměnu přidává bleskovou krev a la Kitanův Samuraj (Zatoichi), aby skončil fascinujícím zpomaleným střetem kapky krve s letící dýkou.To pro mě však byla také jediná opravdu zajímavá pasáž snímku. Dramatickým zvratem v počasí se Zhangovi podařilo bijáku rozevřít křídla do přímo symbolického výrazu nekonečného romantického střetu. Připomíná to efekt „Montage“ z Team America.
Matador akčního žánru Andy Lau podává Lea se svým tradičním asketickým výrazem. Takeshi Kinashiro zaujme rysy rozervance, jež ho od Laua dobře odlišují. Hvězdou snímku je ale přirozeně Ziyi Zhang, spanilá při „cvičení“ se šátky stejně jako při vystoupení s tyčí a dýkami, kdy obléká chlapecký úbor. Možná bychom se na všechnu tu nudnou akci okolo mohli vybodnout a hodinku a půl sledovat ultrajemnou tvář Zhangové, která když se rozzáří úsměvem, není obrany.Kromě zmiňované pasáže na sněhu, hereckého sex-appealu, monstrózní výpravy a závratného svištění vrhaných objektů je však Klan létajících dýk velmi slabý kousek. Příběhu by slušely minimálně důvěryhodnější přechody mezi prostředími - skok z březového háje do bambusového tropika je hodný práce Eda Wooda.
Akce je přehlcena kostýmy a sedí na upachtěném zadku. Po syrovém Ong-Bak nemá Klan létajících dýk čím ohromit. Pochopitelně lze namítnout, že jde spíš o ornamentální, než bojový film. Z této stránky je ale nečekanou slabinou díla kamera. Budiž, světla jsou pastována do líbivě silných kontrastů. Jednotlivé záběry jsou ale nekonečně fádní. Xiaoding Zhao prostě není žádný Christopher Doyle.
Zhang se ve střižně snažil materiál zdramatizovat častými protipohledy, nakonec mu ale tentokrát daří svůj film spíše dusit.
