Když se otočím se skládá ze třech epizod, které se odehrají během jediného dne.
Úspěšný chirurg Rickard (Jakob Eklund) dojede na svou nevěru, když nedostane slíbenou práci, a když jeho milenka odtajní hru svému partnerovi i Rickardově ženě Agnes (Pernilla August).
Prací posedlý melouchář Anders zjistí, že peníze se nevyrovnají rodině, když je mu nabídnuto 50 tisíc, aby zazdil dva staré manžele v jejich domě a raději uteče, neb dvojice neunesla smrt dcery a svým podivným chováním mu nažene strach.
Stará nemocná Anita (Ann Petrén) vtrhne do bytu svého ex-manžela a jeho přítelkyně a zkrz hlubokou nenávist se snaží vyrovnat s tím, že ho pořád miluje.
Rungemu se podařilo do filmu dostat velké švédské hvězdy a pravdou je, že zahrané je to skvěle. Mě zaujal především Eklund, ale tady jsou na cenu všichni herci jako tým.
Scénář poměrně přesně stepuje mezi hroty víry, důvěry, deziluzí a lží. Autor je k figurám až sympaticky krutý a ironický. Aneb jak byste se cítili, kdyby vám do domu přijeli vaši nejlepší přátelé alias vaše milenka a její muž a on vám se šklebem ve tváři oznámí, že přebírá vaše místo, pochlubí se dítětem (které –jak ví- nikdy mít nemůže, a které jste navíc počali vy) a nadto koupil i váš dům. Vše vrcholí momentem, kdy usvědčený hrdina místo omluv a výpadů navrhne, že něco uvaří. Dialogy jsou tu pointované jak právě ořezané tužky.Několik citových šrámů se bohužel Rungeovy figury snaží řešit laciným finančním vyrovnáním, které dramaticky nikam nevede.
Největší problém bijáku však vidím v režii. Vypjaté scény často končí expresivní hádkou, která vám dá najevo, že sedíte v kině, že nejste „tam“. Krom používané ruční kamery pak obrazová skladba svým plochým světlem i rozvržením záběrů připomíná tvorbu z dílny ČT. Spíš než na nápaditý obraz se Runge prostě soustředí na herce a dialogy.
Když se otočím proto není záležitost pro velké plátno. V komorním prostředí a v určité náladě je to ale velmi koukatelná záležitost.
