Francouzská komedie Kdybych byl bohatý se soustředí na dilemata nepříliš úspěšného obchodníčka s vlasovou kosmetikou, který sice vyhraje 10 milionů euro, ale ocitá se v obtížně řešitelné situaci. Na jedné straně chce utajit náhlé bohatství (hlavně před manželkou, s níž se rozvádí), ale zároveň jej neodolatelně přitahuje život na vysoké noze. Režiséři Michel Munz a Gérard Bitton se mu však nijak neposmívají, přibližují jej s decentním porozuměním. Jean-Pierre Darrousin svého zmatkářského i smolařského Alda obdařil jistou zbrklostí i váhavostí současně, snadným vykypěním i předsevzetími, která jen obtížně naplňuje. Bez zveličování postihují omezený duchovní obzor, který jej dosud uzavírá, postihuje neomalenost, s jakou se chová v restauraci, kde chlemtavě vypije číšku vína, kde se buransky pyšní vytahováním zlatých hodinek, kde zkouší flirtovat, aniž rozpozná, že pomrkává na dívku, která se živí prostitucí. Darrousin skládá výsledný portrét svého Alda z drobných plošek, z běžných trapasů. Stačí připomenout zoufalé pohledy, které bezmocně vrhá na krabice s nákupem, které si odložil u nádob s odpadky - a popelářské auto mu je odveze.
Aldo je typem na první pohled ušlápnutého človíčka, kterému se smůla často lepí na paty. Přesto se rád opájí představou, že vyniká zcela odlišnými vlastnostmi - že je rozhodný a úspěšný. Ale nedaří se mu ani v rozmluvách s bývalým parťákem Gérardem, který jemu i jeho kolegům nyní šéfuje, ani ze stereotypního vztahu unavenou a zdeptanou ženou Alicí, kterou naopak okouzlí mužný a podnikavý Aldův nadřízený. I když je značná pozornost věnována Aldovým pocitům žárlivosti, svou ženu dokonce potají sleduje, rozhodně na příběh nenahlížíme jeho očima. Tvůrci si ponechávají prostor, aby oba znesvářené partnery mohli pozorovat nezávisle na sobě, poodhalit, že citové ochladnutí, které mezi nimi vyvstalo, není nepřekonatelné. Není ostatně náhodné, že oběma předepíší jednu - řekněme - nevěru. Aldova žena se vyspí s mefistofelsky přitažlivým Gérardem, sám Aldo zpola omámen marihuanovou cigaretou prožije bouřlivou noc s prodejnou děvou. Ani pro jednoho z nich z toho nevyplývá trvalejší závazek, spíše si odnášejí určité obohacení.
Příběh není rozvíjen vyváženě, po slibném začátku, pozoruhodném i nenápadně rozvinutou psychologickou hloubkou, se stále zřetelněji propadá do zajetí klišovitých melodramatických konvencí o odměněné ušlechtilosti, zprvu ztrátové podnikání, původně zástěrka pro skrytí financí, náhle začne prosperovat, zatímco stále naštvanější Gérard přichází nejen o odběratele, nýbrž i pracovníky. Všechny totiž na svou stranu přetáhl Aldo, který začal podnikat na vlastní pěst - spojil se neprosperujícím výrobcem zastaralé kosmetiky, z níž náhle učinil obdivovaný hit, protože ji začal prodávat hluboce pod cenou. Také rozuzlení vztahu mezi Aldem a jeho ženou připomíná laciné kýčovité románky.
Ve filmu nalezneme množství pohotových postřehů, které nejen dokládají, jak je vnímáno Aldovo postavení (viz třeba úslužného číšníka, lakonicky Aldovi osvětlující pravý stav věcí), ale občas vynášejí i obecnější soudy. Když se třeba v bance Aldo diví, že navzdory utrácení se uložená suma ještě rozrostla, bankovní úředník suše odvětí, že navzdory snahám se všechno zvyšuje - bohatství i chudoba. A nelze pominout závěrečnou píseň (If I Were a Rich Man), která dala filmu název, jednu z nosných melodií z muzikálu Šumař na střeše. Zatímco tam zněla jako odezva nenaplnitelných přání chudého židovského mlékaře, zde získává ironickou příchuť, neboť navzdory získání vysněných požitků se očekávaný pocit štěstí jaksi nedostavil.
Kdybych byl bohatý je film sympatický svou výrazovou skromností, Aldův portrét působí stejně věrohodně jako nevtíravé postižení předměstské zástavby, kde se příběh odehrává. Zábavu poskytuje na přijatelné úrovni: dovedně splétá jednotlivé zápletky (byť ne s takovou vynalézavostí a důmyslností jako dejme tomu Kondomédie, která vykresluje obdobně modelovaného hrdinu), získává i potřebnou vypravěčskou obratnost a sdělnost.
