Tony Gatlif (občanským jménem Michel Dahmani) se narodil 1948 v Alžírsku. Zájem o film v něm probudil učitel, který pravidelně promítal ve škole filmy. Prožil si težké chvíle, ocitl se dokonce i v pasťáku, což ho ovlivnilo při psaní prvního scénáre La Rage au poing (Vztek v pěstech). Zásadně ho ovlivnil Michel Simon, v jehož šatně se jednou po jeho představení objevil. Slavný herec doporučil mladíka impresáriovi a záhy začal mladý Gatlif chodit na kurzy herectví v Saint-Germain-en-Laye. Začal vystupovat na divadelních prknech. V roce 1975 realizoval svůj první krátký film La Tete en ruine (Hlava v rozpadu). Prorazil však až filmem La Terre au ventre, který pojednává o válce v Alžírsku. Motiv cikánů se u něj poprvé objevil v roce 1981 ve snímku Corre gitano, které natočil ve španelské Seville, kolébce flamenca. Následovala trilogie, jejíž první díl byl venován prostredí cikánu na okraji Paríže – Princové (1983).

Název tohoto filmu vzniknout produkční firmě Princes films, v níž vznikl i druhý díl trilogie, Latcho Drom, mapující cikánskou hudbu Andalúzie, Egypta, Rumunska, Madarska a Francie a porota v Cannes ho nazvala „hymnou cikánské hudby“. Tento snímek získal na festivalech řadu ocenění. Záverecný díl trilogie je slavný film Gadžo dilo, v nemž hráli Romain Duris a Rona Hartnerová, kteří pokračovali ve stejné sestavě i ve filmu Je suis né d´une cigogne (Přinesl mě čáp). Gadžo dilo vypráví o mladíkovi jménem Stephane, který po smrti otce odchází do Rumunska, aby našel zpěvačku, jejíž jméno objevil na kazetě, kterou poslouchal jeho otec v posledních dnech svého života. Objeví tak cikánskou osadu, kulturu, svou novou lásku. S Romainem Durisem se Gatlif znovu setkal pri natácení filmu Exil, kterým se vrací do své rodné zeme, do Alžírska.