Karel (Oldřich Navrátil) je jediný z hrdinů filmu Sluneční stát, který se hlásí ke katolickému vyznání, stará se o hlouček škorpících se dětí a největší problém nastává v okamžiku, kdy má zajistit vhodné šatičky pro první přijímání. Šulík tehdy prozíravě odsunul Karlovu ženu do nemocnice, takže nebohý tatínek se náhle musí sám starat o chod domácnosti. I na nepatrné ploše dokáže režisér rozehrát přesně vystiženou zátěžovou situaci, která jistě není nijak zásadní, avšak mnohé napovídá o jistém Karlově fanfarónství, snad lehkovážném vychloubačství, které Navrátil podpořil i mírně úsměškovitou mluvou. Musím ovšem dodat, že otázka víry v prostředí nikoli jen ateistickém, ale přímo zbaveném duchovních hodnost, je zbytečně vytěsněna až na okraj jakéhosi formálního ozvláštnění. Ocitá se zde jako dramaticky vnější prvek, jehož niterný dopad stěží vypozorujeme - sotva může být zúžen jen na glosy kolem používání prezervativu.
Barešův rozvedený Milan, jenž sám vychovává dospívajícího syna a marně zápolí s jeho vzpourou proti rodičovské autoritě, si přibalil větší siláctví fyzické i slovní, i když též v jeho případě se za vším skrývá bezradnost. Plyne to nejen z konfrontačních výtek synovi, ale také rozbrojů s bývalou ženou a koneckonců i během rozmluvy s učitelem, který si stěžuje na mládencovu opilectví, drzost a lajdání. Když si později odváží namol opilého synka taxikem, je nejlépe patrná něha, která se prodrala na povrch.
Neméně výraznou postavou je Slovák Tomáš (Ivan Martinka), žijící v konfliktním vztahu s obětavou Martou (Petra Špalková), která však citově frustrována se jej stále více bojí, toužíc dokonce po jistotě cizího náručí. Tomášovy výbuchy vzteku a žárlivecké podezíravosti hraničí s psychopatologickými rysy, ústí do ublíženeckých stavů, kdy odmítá komunikovat i se svými kamarády. Martinka bez zbytečného zveličování přibližuje u svého nazrzle kudrnatého a vousatého hrdiny stísňující pocity ponížení i obav, měnící se v bezhlavou, urážlivou výbušnost třeba v okamžicích, kdy se obtížně smiřuje s tím, že by Marta měla začít sama vydělávat.
Vinco Luboše Kostelného, z celé čtveřice si nejvíce uchovávající mladistvou zvídavost, zakotvení teprve hledá. S tragikomickou dojemností nabízí pomoc stejně vykořeněné servírce, již nabažené z postaršího, notně však infantilního milence (k největším překvapením patří strhující proměna Csongora Kassaie v připlešatělého žadonivého chudinku).
