Společně s Frankem Lloydem Wrightem, LeCorbusierem a Mies van der Rohem sdílí Kahn ústřední postavení v architektuře 20. století. Narodil se roku 1901 na estonském ostrově Ösel a když mu byly čtyři roky, jeho rodina emigrovala do Filadelfie, kde žila v těžké bídě. Mladý Kahn, nadaný jak výtvarně, tak hudebně, si vydělával peníze výukou malování a hraním na piano během projekcí němých filmů. Získal stipendium na University of Pennsylvania ve Filadelfii, kde studoval pod vedením samotného Paula Creta jako pokračovatel Art deco. Roku 1924 architekturu dostudoval. V roce 1930 se oženil s Ester Israeli a o deset let později se jim narodila dcera Sue Ann.
Ve třicátých a čtyřicátých letech Kahn usiloval o to se výtvarně vymezit a získat zakázky. To byl pro něj velmi složitý úkol, jednak kvůli Velké krizi a za druhé kvůli jeho „ousiderské“ pozici Žida pracujícího na postu protestantského gentlemana. Roku 1947 přijal místo profesora na Yaleské univerzitě. Zde začal svou celoživotní kariéru učitele, během níž zásadně ovlivnil celou generaci architektů. Později vyučoval i ve Filadelfii na University of Pennsylvania. Právě během tohoto období profesního zklamání, kdy začal nemanželský poměr s výtečnou mladou designérkou Annou Tyngovou (roku 1954 mu porodila druhou dceru Alexandru), zažil zásadní výtvarný průlom. Během cesty po Řecku, Římě a Egyptě Kahn zjistil, že estetika skla a železa vrcholného modernismu postrádá monumentálnost a záhady, skrývající se ve starověkých ruinách.
Kahnovi již bylo přes padesát a zbývalo mu něco málo přes dvacet let života, když se zápalem odstartoval sérii zakázek stavbou výtvarné galerie Yale Art Gallery (1951-53) a lázněmi Trenton Bathhouse (1954-59), které navždy změnily běh architektury. Během prací, jako byly věže Richards Medical Towers (1957-62), kostel The First Unitarian Church (1959-69) a jeho první skutečný skvost budova Salk Institute for Biological Studies, si Kahn vyvíjel svůj styl kombinující starověký smysl pro humanismus s moderními stavebními technikami. Upřednostňoval jednoduché materiály jako cihly a beton, které při vytváření míst, která byla vysoce funkční i duchovně povznášející, opracovával s obdivuhodnou dovedností. Pro Kahna se architektura stala hledáním pravdy a budovy pro něj byly živými objekty. Byl pověstný tím, že říkal: „Zeptal jsem se cihly: ,Co bys ráda, cihlo?´ A ona odpověděla: ,Ráda bych oblouk.´“
Kahn byl též posedlý přírodním světlem. Způsob, jakým s ním pracoval, se neshoduje s přístupem žádného jiného moderního architekta. Ve svých pozdějších pracích, jako byly knihovna Exeter Library (1967-72), galerie The Yale Center for British Art (1969-74) a transcendentní museum Kimbell Art Museum (1967-72) (mnohými považováno za nejlepší museum postavené v minulém století), se světlo stává ovládajícím principem designu a charakter prostoru se dramaticky mění podle denní doby, počasí a ročního období. Poslední dekáda Kahnova života se vyznačovala zájmem o krajinu a prostor, který sdílel s krajinářkou Harriet Pattisonovou, která pracovala v jeho ateliéru a s kterou měl syna Nathaniela narozeného roku 1962.
Věčný idealista Kahn jen těžko pracoval podle pevných pravidel stanovených klienty, pod tlakem termínů a rozpočtů, a tak byl často svědkem toho, jak se jemu blízké zakázky zadávaly podružným architektům. I přes zmařené sny o přestavbě jeho rodného města Filadelfie vybičoval Kahn své síly a již vypjaté možnosti, aby vznikly jeho dva největší projekty – v indické Ahmedabadě The Indian Institute of Management a monumentální Capital Complex v Dhace v Bangladéši, s jehož stavbou se začalo roku 1962 - byl dokončen až po jeho smrti. Zde se uskutečnil Kahnův sen o výstavbě města budoucnosti. Stojí za zmínku, že muslimští předáci nevnímali Kahna (amerického Žida) jen jako architekta jejich sídla vlády, ale také architekta jejich vzkvétající demokracie. Po svém návratu z Indie 17. března 1974 utrpěl Kahn osudový infarkt na pánské toaletě na Pennsylvánském nádraží v New Yorku. Byl na vrcholu svých tvůrčích sil a mnoho jeho projektů včetně synagogy v Jeruzalémě, evropských a amerických projektů zůstalo nedokončených.
