|
Na konci dvacátých let minulého století vznikl v Brazílii tamější nejlepší film všech dob – Limit. Natočil ho tehdy pouze jednadvacetiletý Mária Peixota. Na tom by zřejmě nebylo až tak něco zajímavého, kdyby to nebyl film tohoto muže jediný, který kdy uvedl na stříbrná plátna. Dokument Kde končí země režiséra Sérgia Machada je jakousi rekonstrukcí vzniku Peixotova filmu – zfilmovaným deníkem mladého autora. Jestliže je film Limit tím nejlepším, co ve velké jihoamerické zemi kdy vzniklo, pak dokument Kde končí země, jenž se chce na úspěchu přiživit, je skutečně spíše druhou ligou.
V dokumentu střídají nesmírně dlouhé monology hlavního aktéra naneštěstí jen zase dlouhé monology hlavního aktéra o hodinách příprav na natáčení toho kterého záběru. Atraktivní látku, tedy natočit dokument o tom nejlepším, režisér Machada nejihoamerickém divákovi znechutil. Ačkoli se film Kde končí země shledal na soutěžích v Jižní Americe s kladným ohlasem, v Karlových Varech propadl do zapomnění. Evropský divák nedokázal ocenit materiál, kterému by zřejmě musela předcházet projekce i "jedinečného" filmu Limit.
Dokumentu chybějí souvislosti, které tedy auditorium nemůže ani při nejlepší vůli postřehnout. Machado se držel příliš úzkostlivě deníčku Mária Peixota a nedokázal přiblížit i objektivnímu (rozuměj nebrazilskému) divákovi více z doby, kdy film Limit vznikal. V biografii zůstaly opomenuty někdy důležité informace a v nadbytku jsou naopak ty zbytné.
Brazilští tvůrci bohužel zklamali i po technické stránce. Snímku Na okraji země nevadí jeho černobílá podoba, ale v mezinárodní verzi przní jeho vzhled především bílé anglické titulky na stejně barevném pozadí. V Brazílii vznikají zcela jistě lepší snímky.
