KAŠLU NA LÁSKU aneb ŽENA POTŘEBUJE K ŽIVOTU JEN TABULKU ČOKOLÁDY
Chlap by zřejmě napsal, že když ženská řekne, že kašle na lásku, myslí tím cokoliv, ale v žádném případě nechce naznačit, že je jí nějaká láska fuk a že na ni skutečně kašle. A měl by pravdu. V tom mu dá film samozřejmě zapravdu. (Omlouvám se, jestli jsem někomu prozradila nečekanou pointu příběhu). Neexistuje totiž (heterosexuální) žena, která by netoužila být mužem zbožňována, milována a rozmazlována. I sama emancipovaná Barbara Novaková (René Zellwegerová), chodící důkaz proklamovaného hesla o nepotřebnosti mužského citu, se musí uklidňovat tabulkou čokolády pokaždé, když jí šarmantní muž podobné city třeba jen naznačí. V tom by ani problém nebyl. VŠICHNI totiž vědí, že láska je fajn. Jen občas někomu delší dobu trvá, než mu to dojde. A to je kupodivu případ i naší Barbary Novakové.
Jak jistě chápete, následkem této skutečnosti má scénárista už jen dvě možnosti – buď nato hlavní hrdinka přijde včas a láska jí vyjde, anebo ne. Zůstává jen otázka, jakou formou nejvěčnější téma – láska - divákovi předhodí. Pro film Kašlu na lásku vybrali tvůrci kabátek velmi povedený a osobitý - populární retro, oční linky, plně malované rty, rozverné písničky a propukající ženský sex-appeal. A navíc jsou v hlavních rolích obsazeni René Zellwegerová se skvělým komediálním talentem a šarmantní Ewan McGregor. Doba šedesátých let - čas, kdy tabu padají jako domečky z karet a ženy si už mohou dovolit milovat se jen pro potěšení ze sexu. A za tímto účelem také muže začínají svádět.
Nebo mě to ve škole učili špatně? Není to tak, že šedesátá léta se rovnají boji za mír na celém světě, zrovnoprávnění ras i pohlaví a emancipaci žen? Vždy´t i ve filmu několikrát zazní: „Přeju si vás poznat víc.“ – „Jak moc?“ - „No, úplně nejvíc!“ – „Tak to jste mě potěšil.“ A mě těší, že my ženy jednadvacátého století si nemusíme vybírat - chlap nebo čokoláda. Obojí je totiž moc a moc dobré.
