V Karlíkovi, tak jako zatím v každém dobrém Burtonově filmu zaznívá odkaz kratičké hříčky Vincent, matrice Burtonova tvůrčího díla: kluk a jeho sny, noční můry a konflikt mezi světem dětí a dospělých. Jestli si na přelomu tisíciletí režisér vybral oddechový čas, Velká ryba (Big Fish) a teď i Karlík a továrna na čokoládu jsou zaznamenáníhodné kousky a očekávání okolo chystané animace Mrtvá nevěsta (Corpse Bride) jen rostou.

Do Továrny na čokoládu Depp nastupoval se zlatou aurou vybojovanou fantastickým komediálním výkonem v Pirátech z Karibiku (Pirates of the Caribbean) (třešničkou na dortu byla skvělá dramatická role Zemi Nezemi (Finding Neverland)). Čekalo se, že Depp bude v Karlíkovi zářit. Nakonec ale září všichni ostatní. Depp tápe.

Tak jako království vládne hrad, zimnímu městu vládne TOVÁRNA. Její komíny se tyčí k nebi pro někoho výhružně, pro jiného majestátně. Pro chudého Karlíka Bucketa (nadšený Freddie Highmore, zaslouženě hlavní figura) pak magicky - v továrně vyrábí slavný čokoládník Willy Wonka (Johnny Depp) nejlepší cukroví na světě. Továrna kdysi prosperovala, pracoval tu i Karlíkův děda Joe (výbušný David Kelly). Výjimečná výrobní tajemství ale kradli špióni a Wonka krachoval. Zavřel továrnu, všechny propustil. Po letech se ale kola znovu tajemně roztočila… a nyní se Willy rozhodl, že několika dětem umožní nahlédnout do tajů svého podniku.
Kromě Karlíka (na cestě ho doprovází Joe) jsou ostatní děti různě sobecké, zlé, nebo odporné. Tlustý Augustus je dokonce Němec.

V průběhu exkurze, na které děti doprovází rodiče (až na otřesnou paní Beauregardeovou (Missi Pyle) jsou to samí rozumní měšťané) začnou na povrch vycházet Willyho vlastní problémy a plány.
Pod neustálým přísunem atrakcí děj odsýpá a Wonkova bizarní zamyšlení činí z první poloviny filmu nečekaně znepokojivou, a tím pádem velmi příjemnou podívanou i pro dospělé. Později však vyhřezne motiv Willyho traumatu z dětství, který produkci poněkud zlevní.
Otce na druhou stranu hraje omračujícím způsobem charismatický Christopher Lee a rukavice jejich společnou scénu povyšují k ironickému přesahu.
