Povídkový soubor krále amerických nezávislých filmařů předznamenaly již v 80.letech dvě epizody, které si vydobyly úžasnou popularitu a téměř kultovní status. Jarmusch později kolekci rozšířil na 11 kousků, které spojuje společná filmová řeč – pohled na stůl shora, přiťuknutí, kostkovaný vzor, černobílý materiál – i společné téma: Komunikace, či lépe řečeno ne-komunikace.
Úzkostný dialog jako únik před trapností dané situace. Kromě dvou finálních kusků nejsou figury Jarmuschových povídek schopné najít společnou řeč. Naopak. Zdá se, že přemýšlí, proč vlastně na tu schůzku vůbec šli, proč jí vyvolali.
Samotný impuls k setkání se přitom tváří nevinně – hrdinové jsou z rodiny, kamarádi a obdivovatelé z branže. Velmi brzy se ale ukáže nejen, že k sobě sotva kdy najdou cestu, ale že při jejím hledání neustále zakopávají především o vlastní egoismus. Vnitřní samotu podtrhují kulisy setkání – opuštěný koutek odpolednem zapomenuté kavárny, kde hosté jsou stejně hojní, jako loupežná přepadení. Některé z podniků jsou luxusně čisté, jiné dělají dojem, že tam brzo spadne strop.
Kafe a cigára jsou monotónní záležitost. Strikce se promítá i do Jarmuschových scénářů. Zatímco ale některé starší Jarmuschovy filmy přecházely od monotónnosti plynule k nudě, v Kafi a cigaretách je konec vždycky po ruce. A v těch neukončených črtách a prostých haiku zní konec výhružněji, než hučivý zvuk gilotiny. Divák jaksi podvědomě tuší, že konec je tady jenom výmluvou a pobídkou ke změně lokálu. Jenže existuje naděje, že další z podniků Jarmuschova černobílého řetězce bude skýtat o něco víc útěchy? Finále naznačuje, že ano. Když si to představíme.
Každá z povídek má alespoň jeden dobrý moment, mám ale dojem, že celkově je film vhodnější na DVD. Nakonec totiž ať už se Jarmusch snaží vyvázat ze stereotypu dramatické povídky jak chce, je to právě klasicky sepsaná příhoda Cousins? s Alfredem Molinou a Stevem Cooganem, která je jednoznačným vrcholem díla. Je však jedna stránka, po které Kafe a cigára nezklame. Herci. Cate Blanchett vymazlila svou dvojroli v etudě Cousins do bravurního čísla. Tom Waits a Steve Coogan se vyžívají tom, aby dali najevo, jak moc je jejich diskutující přítel nebaví. Bill Murray prokazuje svou ohromnou komiku. Staříci Bill Rice a Taylor Mead vyvolávají vzpomínku na dávnou šlechetnost, zatímco Renée French si jenom přikrývá šálek kávy dlaní a vy na to koukáte, jako kdyby hrála Hamleta.
Kafe a cigarety nejsou nejlepším Jarmuschovým dílem, ale taková myslím ani není jejich ambice. Tenhle film je ale esencí režisérova díla a jeho životní téma tu do diváka naráží se zprvu pomalou, o to ale dlouhodobější silou příslovečné vrtačky (RZA!).
