Zosobnění germánské ztepilosti – to je pro Hollywood německý herec Jürgen Prochnow. A tomu také odpovídaly úlohy, které mu nabídlo americké období jeho herecké dráhy. Hrává nelítostné sadisty i nacistické důstojníky. Jako by se zapomnělo, že v 70. letech byl Prochnow velkou hvězdou německého herectví a brilantně zvládal velké dramatické party. Představil se v titulní úloze ve vězeňském dramatu Zesurovění Franze Bluma (1974), jako vyděrač Ziegenhals v psychothrilleru Jeden z nás dvou (1974) i kapitán Lehmann-Willenbrock ve válečném dramatu Ponorka (1981).
Jürgen Prochnow se narodil 10. června 1941 v Berlíně, vyrůstal však v západní polovině Německa, konkrétně v Düsseldorfu, kam se jeho rodina uchýlila po válce. Od třinácti let se věnoval amatérskému divadlu. V letech 1963 až 1966 nabyl klasické herecké vzdělání v Essenu u Thea Leymanna (na konci 70. let si je doplnil o stáž v losangelském studiu Lee Strassberga), aby posléze absolvoval kolečko po regionálních německých divadelních scénách. Působil v Osnabrücku (1966-68), Cáchách (1968-70), Heidelbergu (1971) i v Bochumi (1972-76). A přestože kvůli nabídkám od filmu poté své působení na divadle zásadně omezil, sesbíral několik ocenění a působil též jako režisér.
Filmové prvotiny se Jürgen Prochnow dočkal v roce 1972 díky romanci Životní manko a brzy se prosadil mezi nejobsazovanější mladé herce. Jeho mužný vzhled jej předurčil do rolí zdánlivě tvrdých a neústupných mužů, mnohdy vykořeněných a okolnostmi dohnaných na okraj společnosti. Narozdíl od pozdějších let jsou to navíc hrdinové plastičtí, psychologicky vykreslení. Poprvé zazářil v dramatu Zesurovění Franze Bluma (1974), když ztělesnil zaměstnance banky zapleteného do loupeže, kterému nezbývá než se přizpůsobit brutálnímu prostředí věznice. Výraznou, i když rozsahem menší, úlohu teroristy na útěku Ludwiga Göttena, který zkomplikuje život hrdince psychodramatu Ztracená čest Kateřiny Blumové (1975), mu přichystali režiséři Schlöndorff a von Trottaová.
Klíčovou roli v Prochnowově kariéře však sehrál jiný ze slavných německých režisérů – Wolfgang Petersen. V jeho snímcích Prochnow pravidelně představoval výrazné dramatické úlohy a zejména díky válečnému dramatu Ponorka (1981) se odpíchl v mezinárodní popularitě. Ale popořadě. Jejich první filmové setkání se váže k psychologickému thrilleru Jeden z nás dvou (1974). Prochnow zde ztělesňuje osamělého vyděrače, který se stále hlouběji zaplétá do konfliktu se svou obětí. Nedobrovolně ostrakizován je hrdina dalšího Petersenova dramatu Die Konsequenz (1977), homosexuální kriminálník Martin. Třetím psychologicky vypjatým titulem vzešlým ze spolupráce Petersena s Prochnowem je válečné drama Ponorka (1981), jehož děj se odehrává v uzavřeném prostoru nacistického plavidla, proplouvajícího nástrahami námořních bitev. Nadšený patriotismus i strach ze smrti, naděje i zoufalství, to vše provázelo muže na palubě ponorky a dvojnásobně Prochnowova kapitána Henricha Lehmanna-Willenbrocka. Během své americké etapy se pak Prochnow s Petersenem sešel už jen jedenkrát: zahrál si miniroli radikálního ruského generála v akčním thrilleru Air Force One (1997).
Valnou většinu ze šesti desítek rolí, které Jürgen Prochnow ztělesnil během čtvrtstoletí v Hollywoodu, můžeme přiřadit do kolonky nesmlouvavých mužů, pro než je násilí jedním z legitimních prostředků k naplnění jejich tužeb. A podstatný díl těchto filmů mířil přímo na video. Co si také slibovat od titulů jako DNA – Stvoření netvora (1997), Rozparovač (2001) nebo House of the Dead (2003)? Zejména v 80. letech mu však bylo dopřáno blýsknout se v několika prestižních filmových projektech – jak jinak než ve výrazně negativních úlohách. Zahrál si kupříkladu nacistického kapitána Woermanna v hororu Michaela Manna Pevnost (1983), obchodníka se zbraněmi Denta krimikomedii Policajt v Beverly Hills II (1988) nebo tajemného Davida v satanistickém thrilleru Sedmé znamení (1988). Vždyť dokonce patřil mezi žhavé kandidáty pro titulní úlohu vraždícího robota v akční sci-fi Terminátor (1984). Zcela výjimečně kladnou úlohu knížete Atreida získal od Davida Lynche ve sci-fi Duna (1984). A při jejím natáčení utrpěl vážné popáleny ve tváři (Lynch se Prochnowovi za – nyní už charakteristické – jizvy ve tváři revanšoval alespoň roličkou ve filmu Twin Peaks, 1992).
V obdobném duchu se nesla Prochnowova kariéra i nadále – kromě ústředních záporáků ve filmech zapomenutelných na sebe tu a tam upozornil vedlejší úlohou v některém z „áčkových“ titulů. To může být třeba případ melodramatu Anglický pacient (1996), které Prochnow vyšperkoval svým sadistickým mučitelem Müllerem. V nevydařené comicsové sci-fi Soudce Dredd (1995) se chopil role zkorumpovaného soudce Griffina, v akčním thrilleru Střelci na útěku (1998) se stal nelítostným zabijákem. S košatější úlohou na Prochnowa myslel snad jedině John Carpenter ve svém psychologickém hororu Ve spárech šílenství (1995) – jako populární spisovatel Sutter Cane, jehož díla zdá se přinášejí svým čtenářům vyšinutost, naplno využil své charisma i démonicky hluboký hlas.
Jestliže v 80. letech připravil Arnold Schwarzenegger Prochnowa o potenciálně nejslavnější úlohu jeho kariéry, v roce 2005 ho nepřímo vysvobodil z několikaleté série prachmizerných titulů. Německý herec si totiž Schwarzeneggera zahrál v celkem pozitivně přijaté biografii See Arnold Run. Snad právě relativní úspěch tohoto televizního snímku dopomohl Prochnowovi alespoň do roličky bankéře Verneta v očekávané Šifře mistra Leonarda (2006) anebo do komické čurdy německého barona Von Wolfenhause v třeskuté veselohře Beerfest (2006). Ačkoli si tím Prochnow alespoň částečně polepšil, pro kdysi obdivovaného herce je to stále dost málo.
