O charakteristice celé série Ju-on/the Grudge píšeme více zde, čili rovnou k ději:
Mladý učitel Shunsuke Kobayashi (Yanagi Yuurei) jde navštívit malého Toshia Saekiho (Ryôta Koyama), který v poslední době chyběl ve škole.
Kobayashi zjistí, že dům je až na mňoukající kočku a podrápaného Toshia prázdný. Toshio s učitelem nemluví a zdá se být v šoku. Kobayashi se rozhodne počkat na chlapcovy rodiče, ale to už Toshio za učitelovými zády začíná roztahovat ústa a mňoukat. Segment uzavírá široký záběr na dům. Vidíme Kobayashiho, jak z okna v přízemí odevzdaně vyhlíží příchod rodičů. A vidíme ženskou postavu v bílém vstupovat na balkón v prvním patře. A to vše do ticha. Střih.Stejný dům, jiná doba. Shimizu neříká o kolik měsíců, nebo snad let později. Dům nyní obývá svobodná matka se dvěma dětmi.
Dcerka Kanna (Asumi Miwa) si právě uvědomila, že zapomněla nakrmit školní zvířátko a nechá
v domě samotnou kamarádku Yuki (Hitomi Miwa). Yuki se snaží zabavit, ale ruší jí podivné (a pro sérii charakteristické) chrčivé zvuky. Nejdřív ji vyděsí kočka, pak i něco víc.Mezitím si synek Tsuyoshi (Kazushi Andô) dohodl u školy rande s Mizuho (Chiaki Kuriyama). Mizuho přijde do školy, vidí Tsuyoshiho kolo a sebere cizí telefon, ale Tsuyoshiho nenajde. Objeví se učitelka, která školním rozhlasem Tsuyoshiho vyvolá, načež nechá Mizuho ve sborovně samotnou. A cizí telefon s cizím číslem začne vyzvánět…
A zas někdo další: (ne)představit, pohrát, proklít namodralým Toshiem, či jeho matkou. V pomalém a monotónním sledu kapitol nazvaných podle jména oběti. Shimizu se nakonec vrátí ke Kobayashimu a nechá jej přijít na kletbu, která na Saekiho rodinu padla. To, že figury jsou spíš zasazeny do situace, než že by se vyvíjely, posiluje voyeurský faktor snímku. Tomu odpovídá i Shimizova rafinovanost při konstrukci nástrah. Režisér se přitom nesnaží ohromit explicitním záběrem a obvykle si vystačí s náznaky. Netýká se to vlastně jenom jedné scény, jenže i tu Shimizu v originálním Ju-on režíruje tak, že by to mohlo vejít do učebnic horroru (na rozdíl od stejné sekvence v The Grudge)
Právě v nenucenosti a nepodbízivosti spočívá mistrovství Ju-on. Shimizu prostě nechá ukázat démona a přitom nepoužije ani tón hudby, nebo zvukového efektu a naopak brzy stříhá do černé. Výsledný efekt je jaksi intimnější, než když smrt, nebo šokující moment uvádí úmorný bu-bu jingle. A z intimity přichází strach o hrdinu.
Hercům téměř není co vytknout. Pro evropského diváka je samozřejmě nejatraktivnější Chiaki Kuriyama, dívka známá jako zabijačka Gogo z Tarantinova Kill Bill. Své si zahrála i ve Fukasakově horroru Battle Royale (Batoru rowaiaru) a je momentálně jednou z nejzbožňovanějších mladých japonských hereček. Z hlediska triků měli tvůrci ruce svázané rozpočtem, a tak se v Ju-onu dočkáme spíš dramatických nájezdů a brzkých střihů, než technických bravur. Stejná omezení mají za příčinu i „videokvalitu“ obrazu a zvuku.
Přes technické nedostatky je Ju-on dílo, které nenechá vydechnout, nedovolí odejít. Zůstává v mozku jako monolit betonu.
