Po úspěchu bondovky Zítřek nikdy neumírá (1997), v níž se představil jako elegantní magnát Elliot Carver, bývá často obsazován do rolí decentních šlechticů či prelátů (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly, Aféra s náhrdelníkem) anebo charismatických velikánů minulosti (hudební skladatel Gustav Mahler v dramatu Nevěsta větru). K Pryceovým nejslavnějším úlohám ale patří i úředníček Sam Lowry v Gilliamově dystopii Brazil (1985) anebo homosexuální spisovatel Lytton Strachey v životopisném dramatu Plameny lásky (1995).
Johathan Pryce se narodil 1. června 1947 ve velšském městečku Holywell. Po střední škole měl namířeno na dráhu učitele, herecké stipendium na Royal Academy of Dramatic Art však jeho směřování navždy změnilo. V roce 1972 se Pryce stal vůdčí osobností divadelní skupiny Liverpool Everyman Theater Company, později působil jako herec a umělecký šéf souboru Nottingham Playhouse. Ve druhé polovině sedmdesátých let pak začal sbírat také úspěchy na londýnských a newyorských scénách. Za broadwayské představení dramatu Trevora Griffithse Comedians obdržel v roce 1977 prestižní ceny Theatre World Award a Tony, jako člen Royal Shakespeare Company se pak představil ve Zkrocení zlé ženy (1978), Antoniovi a Kleopatře (1978) či Hamletovi (v roce 1980 za tuto inscenaci obdržel Laurence Olivier Award). Divadlu navíc zůstal Jonathan Pryce věrný i v průběhu své dlouholeté kariéry u filmu. V roce 1990 se díky tomu mohl radovat z celé řádky ocenění za roli Inženýra v newyorském představení muzikálu Miss Saigon (získal mimo jiné ceny Laurence Olivier Award a Tony) a ještě na počátku nového milénia zářil jako profesor Higgins v muzikálu My Fair Lady.
Na filmové plátno a televizní obrazovku se Jonathan Pryce začal prosazovat v polovině sedmdesátých let, v jeho debutové roli v dramatu Pouť zatracených (1976) si ho však všiml jen málokdo. Výrazněji se Pryce projevil až v televizní verzi dramatu Comedians (1979) či jako Herodes v historickém snímku The Day Christ Died (1980). Na počátku osmdesátých let se konečně objevuje i v hlavních úlohách (komediální série Roger Doesn't Live Here Anymore, adaptace Shakespearova historického dramatu Timon Athénský, oba 1981). Velký divácký ohlas pak sklidila jeho role v hororovém snímku Something Wicked This Way Comes (1983). Svého prvního mediálního manipulátora si Pryce zahrál v politickém dramatu The Ploughman's Lunch (1983), kde se představil coby reportér James Penfield, upravující k obrazu svému zprávy o válečném konfliktu. Obětí manipulace se naopak stává snad nejslavnější Pryceův hrdina, úředníček Sam Lowry, který se zaplétá do byrokratického soukolí v Gilliamově snímku Brazil (1985).
Snad to byla smůla na filmové role, co vehnalo Jonathana Pryce do podprůměrných bláznivých komedií Jumpin' Jack Flash (1986), Strašidelné líbánky (1986) či Sžíravá vášeň (1988), anebo stejně zapomenutelného akčního thrilleru Muž v palbě (1987). Obnovení spolupráce s Terrym Gilliamem pak Pryce zavedlo do jednoho z největších propadáků filmových dějin, Dobrodružství Barona Prášila (1988). V něm se představil jako Prášilův sok, papírováním posedlý starosta Jackson. Herecké renomé si tak mohl pozvednout až v hvězdně osazeném dramatu Konkurenti (1992) o tvrdém boji mezi realitními agenty, historickém dramatu Martina Scorseseho Věk nevinnosti (1993) a především v satiře Barbaři před branami (1993), v níž se představil jako bezcitný obchodník Henry Kravitz. Komplikovaný vztah mezi homosexuálním spisovatelem Lyttonem Stracheym (Pryce) a malířky Dory Carringtonové (Emma Thompsonová) se pak pokusilo zachytit životopisné drama Plameny lásky (1995). A hlavně díky niternému herectví obou protagonistů se to zdařilo více než úspěšně, svědčí o tom i herecká cena z filmového festivalu v Cannes pro Pryce.
S lety přibylo Jonathanu Pryceovi nejen šedin, ale také charismatu a noblesy, jichž začal využívat tu v rolích charakterních hrdinů, tu zas v úlohách odpor vzbuzující darebáků, pokaždé však silných osobností, které si není radno znepřátelit. Během několika málo let se Pryce představil jako argentinský diktátor Juan Perón v muzikálu Evita (1996), bývalý člen IRA Seamus O'Rourke v akčním thrilleru Ronin (1998) a především jako jeden z nejvýraznějších protivníků agenta 007 Jamese Bonda, mediální magnát bažící po světovládě Elliot Carver ve snímku Zítřek nikdy neumírá (1997). Nenadálou slávu však Pryce nezneužil na mechanické opakování podlých padouchů a raději se zaměřil na menší, často divadelní a televizní projekty. I v posledních letech ale několikrát podlehl vábení Hollywoodu a několik lotrů si přeci jen zahrál. Patřil k nim další Pryceův manipulátor, kardinál Houseman v hororu Stigmata (1999), ještě jeden proradný prelát, kardinál Rohan v historickém dobrodružství Aféra s náhrdelníkem (2001), a konečně i generál Delatombe v Gilliamově fantasy Kletba bratří Grimmů (2005). Dalším muzikálem, v němž mohl Pryce projevit svůj pěvecký i pohybový talent, pak byl snímek De-Lovely (2004), věnovaný životu hudebního skladatele Colea Portera. Ke svým nejslavnějším úlohám pak Pryce přiřadil i guvernéra Swanna v dobrodružných Pirátech z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) a jejich pokračování Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006) a Piráti z Karibiku: Na konci světa (2007), tentokrát hlavně díky komerčnímu úspěchu celé trilogie… Do žánru futuristické sci-fi se Jonathan Pryce vrátil díky animovanému snímku Renesance (2006) - namluvil ústředního padoucha Dellenbacha. Drobnou úložku má v dětských Pohádkách na dobrou noc (2008).
