S Johnem Brionem jsem se poprvé setkal na písničkovém soundtracku k Andersonovu snímku Magnalia, který obsahoval celou řadu kouzelných songů Aimee Mann a v závěru i jednu krátkou Brionovu skladbu, která se nesla v odzbrojujícím melancholicky zadumaném duchu. Málokdo tehdy znal Brionovo jméno, a pokud ano, tak pouze jen jako producenta některých písní právě té Aimee Mannové. Brionova hudba (obzvláště kompletní instrumentální soundtrack) by se tehdy dala přirovnat k blesku z čistého nebe… O to více bylo udivující, že se znovu vrátil až po třech letech s hudbou k dalšímu Andersenovu filmu – Opilí láskou (Punch-Drunk Love). V údobí dvou let, které vedly k práci na Eternal Sunshine… pak složil jen hudbu k nezávislému snímku Blossoms α Bloof. Současný soundtrack k Eternal Sunshine of The Spotless Mind patří k dalšímu vrcholu jeho stručné filmografie!
Na Brionově hudbě nejvíc obdivuji to, jak dokáže vytvářet nenápadné, přesto velice dobře zapamatovatelné melodie a rytmy, které zpravidla zabalí do netradiční a hodně originální orchestrace a jejichž důsledkem je pak většinou to, že si je zběsile půlku dne kolem dokola broukáte. Bude to zřejmě i častým používáním repetitivních tónů, které Brion v jednotlivých skladbách využívá… Podobné postupy fungují i na tomto soundtracku, který je opět složený v melancholickém a tragikomickém duchu. Možná i kvůli tomu, že se jedná o snímek dle scénáře Charlieho Kaufmana a režiséra Michaela Gondryho, je výsledek o něco divnější a špinavější – nicméně to mu neubírá na jeho kvalitě, ba naopak, jistá špinavost a divnost skladeb na soundtracku vytváří mnohem zajímavější a plnější celek, než kterým byly soundtracky k Magnolii a Punch-Drunk Love. Vyvstává tedy otázka, jak tento soundtrack vůbec hodnotit, když obě předchozí díla si od mě vysloužila jasnou stovku?!
Podobně jako ostatní Brionovy soundtracky, i Eternal Sunshine… má příjemně nenápadnou a jednoduše chytlavou melodii, na kterou narazíte třeba v Theme a Main Title, kde se jemný klavír míchá s decentními elektronickými spodky (něco podobného jako instrumentální hudba Nancy Wilson k Vanilkovému nebi). Obě zmíněné skladby mě z celé desky zaujaly nejvíc. Nechybí samozřejmě ani řada skladeb (Drive In, A Dream Upon Waking) obsahující repetitvní tóny a rytmiku, které dodávají skladbám na oné „divnosti“.
Kromě Brionovy hudby je tu pak ještě řada dalších songů, např. legendární Mr. Blue Light od Electronic Light Orchestra, která se objevila v traileru na film, či např. The Willowz, The Polyphonic Spree nebo snílkař Beck. A jednu popovou záležitost – skladbu String That Tie To You – nazpíval dokonce sám Brion.
Tudíž desku hodnotím největší možnou jednotkou a maximálně doporučují. Tahle záležitost se mi bude ve sbírce vyjímat ještě hodně dlouhou … hodně!
Seznam skladeb:
01. Theme
02. Mr. Blue Sky - Electric Light Orchestra
03. Collecting Things
04. Light & Day - The Polyphonic Spree
05. Bookstore
06. It's the Sun [KCRW Morning Becomes Eclectic Version] - The Polyphonic Spree
07. Wada Na Tod - Lata Mangeshkar
08. Shostíme
09. Everybody's Gotta Learn Sometimes – Beck
10. Sidewalk Flight
11. Some Kinda Shuffle - Don Nelson
12. Howard Makes It All Go Away
13. Something - The Willowz
14. Postcard
15. I Wonder - The Willowz
16. Peer Pressure
17. Dream Upon Waking
18. Strings That Tie to You
19. Phone Call
20. Nola's Bounce - Don Nelson
21. Down the Drain
22. Row
23. Drive in
24. Main Title
25. Spotless Mind
26. Elephant Parade
Verdikt: Má ještě smysl něco dodávat?Doporučuji – všemi dvaceti…
Hodnocení: 100 %
