Klasik anglického herectví poprvé zazářil v historickém dramatu Člověk pro každé počasí (1966). O Hurtovu celosvětovou proslulost se však zasloužila až úloha císaře Caliguly v televizní minisérii Já, Claudius (1976) či role astronauta Kanea ve sci-fi hororu Vetřelec (1979). Proslul jako představitel mužů vyloučených na okraj společnosti, kteří se přesto se svým tragickým osudem pokoušejí srdnatě bojovat.
John Vincent Hurt se narodil v anglickém Chesterfieldu 22. ledna 1940 v rodině matematika a pastora Arnolda Herberta Hurta, sám však o studium přírodních věd či teologie nejevil vážnější zájem. Již v dětství v sobě naopak nalézal talent pro umělecké obory. Vedle malířství, které vystudoval na londýnské St. Martin's School for Art, upoutalo jeho pozornost zejména divadlo. Herecké vzdělání získal na prestižní Royal Academy of Dramatic Art a na jevištích britské metropole se poprvé objevil v roce 1962, když se představil v dramatu Infanticide in the House of Fred Ginger. Již o rok později byl řazen k mladým hvězdám londýnské divadelní scény, za svůj výkon ve hře Harolda Pintera Trpaslíci získal dokonce ocenění pro herecký objev roku. V polovině let šedesátých let pak působil Hurt v proslulé Royal Shakespeare Company (s ní ostatně spolupracuje dodnes) a posléze se mnohokrát objevil rovněž na newyorské Broadwayi, například v hrách G. B. Shawa (Člověk a nadčlověk), Toma Stopparda (Travestie) nebo A. P. Čechova (Racek). Na filmovém plátně Hurt debutoval rovněž v roce 1962, a to v romanci The Wild and the Willing, po několik let však zůstával představitelem vedlejších úloh ve snímcích klasických (oscarové drama věnované Thomasi Moreovi Člověk pro každé počasí) i zapomenutých (romance Tonyho Richardsona The Sailor from Gibraltar).
Hlavní úloha ve filmu přišla až v roce 1969, když se v komedii Johna Hustona Hříšný Davey převtělil ve zlodějíčka Daveyho Haggarta, do širšího povědomí publika pak vstoupil již o rok později v dramatu podle skutečné události 10 Rillington Place (1971) jako duševně narušený Timothy Evans, který byl nespravedlivě odsouzen za dvojnásobnou vraždu. Dny své největší slávy pak Hurt prožíval ve druhé polovině let sedmdesátých. V roce 1975 se objevil v životopisném dramatu Obnažený státní úředník o homosexuálním Quentinu Crispovi, aby byl za svůj výkon odměněn cenou BAFTA. Hned o rok později Hurt zaujal v úloze vyšinutého římského císaře Caliguly v seriálu Já, Claudius, který patřil k televizním hitům doslova po celém světě. V psychodramatu Půlnoční expres (1978) se pak John Hurt objevil v úloze narkomana Maxe odsouzeného za pašování drog. Působivá studie muže trpícího nelidskými podmínkami v tureckém vězení byla oceněna Zlatým glóbem i nominací na Oscara. Ze zcela jiného soudku byla role astronauta Kanea ve vesmírném hororu Ridleyho Scotta Vetřelec (1979), jako první oběť krvelačného monstra však Hurt doslova vstoupil do dějin filmu. Veleúspěšnou pětiletku pak završila další z oscarových nominací za titulní postavu v dramatu Davida Lynche Sloní muž (1980), které se věnovalo osudům znetvořeného Josepha Merricka.
Co nikdy nešlo Johnu Hurtovi vytknout, byla předpojatost vůči některým filmovým žánrům. Zlodějskou komedii Partneři (1982) tak v jeho filmografii následoval akční thriller Vražedný víkend (1983), sportovní drama o ochrnutém žokeji Bobu Championovi Závod se smrtí (1984) či gangsterka The Hit (1984). Na režisérských postech snímků s Johem Hurtem se pak střídají věhlasní tvůrci typu Sama Peckinpaha či Stephena Frearse s nezkušenými debutanty, pouze s několika málo režiséry však spolupracoval Hurt opakovaně. Jedním z nich byl Michael Radford, který natočil nejen orwellovskou adaptaci románu 1984 (1984), v níž se Hurt představuje v úloze cenzora Winstona Smithe, ale i krimidrama Velký podvod (1987). Komediograf Mel Brooks nabídl Hurtovi dvojici pozoruhodných úloh: v History of the World: Part I (1981) se představil coby Ježíš Kristus, v parodii Spaceballs (1987) si pak zopakoval slavnou scénu zrodu vetřelce. Z Hurtovy spolupráce s Michaelem Catonem-Jonesem pak vzešlo politické drama Skandál (1989) a historický snímek Rob Roy (1995), ve kterém se Hurt objevuje coby proradný anglický šlechtic. Úlohy věrolomných padouchů se ostatně stali v letech devadesátých Hurtovým osudem, jak o tom svědčí komedie Král Ralph (1991) či sci-fi Operace Monolit (1993). Pouze výjimečně tehdy dostává příležitosti jakou byl přepracovaný úředníček Scolfield v Jarmuschově westernu Mrtvý muž (1995) nebo filantropický miliardář Hadden ve filosofické sci-fi Kontakt (1997).
Poslední léta přinesla Hurtovi především vedlejší úlohy v očekávaných filmových projektech. Po romanci s Nicolasem Cagem a Penélope Cruzovou Mandolína kapitána Corelliho (2001) se Hurt objevil v coby pan Olivander ve fantastickém dobrodružství Harry Potter a Kámen mudrců (2001). Vidět jsme ho mohli také v comicsové podívané Hellboy (2004) a krátce i v pokračování Hellboy 2: Zlatá armáda (2008), v hororu Klíč (2005), ve futuristické dystopii V jako Vendeta (2005) anebo westernovém dramatu The Proposition (2005); jako vypravěče si Hurta vyhlédl do snímků Dogville (2003) a Manderlay (2005) dánský režisér Lars von Trier a do historického dramatu Parfém: Příběh vraha (2006) jeho německý kolega Tom Tykwer. Hraje též Indyho přítele profesora Oxleyho ve velkofilmu Indiana Jones s království křišťálové lebky (2008).
Takřka sto padesát filmových a televizních titulů naznačuje, že zdaleka ne všechny Hurtovy výkony přežily v souboji s časem, mnohé z těchto snímků si však své místo v dějinách kinematografie vysloužily. Co víc by si mohl herec jeho kalibru přát?
