Soundtrack Bennetta Salvaye k prvnímu dílu docela vychytaného nezávislého horroru (tedy vychytaného jen do chvíle, kdy film začal po svém tvůrci – Victoru Salvovi – vyžadovat konec) vyšel jen ve velmi omezeném nákladu a do pár týdnů byl rozebrán. Druhý, už mnohem více komerční díl nabízí posluchačům možnost seznámit s tvorbou převážně televizního skladatele Salvaye ve větší míře.

Bohužel, už nedosahuje takové kvality, kterou jsme měli možnost zažít při poslechu prvního dílu, ze kterého krásně sála mrazivá a upocená atmosféra jižanského venkova, kde se každých 23 let probouzí okřídlená potvora, aby si na svůj hák narazila další kus masa v podobě dvou sourozenců. Původní hrdiny tentokrát nahradil autobus plný studentů, díky tomu se nese hudba i film v mnohem akčnějším duchu.

Salvay všechno strašidelné přesunul spíše na druhou kolej a lehce to nahradil „strašidelnými“ „lekačkami“, suplovanými údery tympánů a zajímavé jsou tak jedině skladby Minxie´s Dream 1 a 2, které se nesou v meditativním duchu Martinezova Solarisu.

Akčnější skladby The Big Battle, Bug Truck Chase nebo Field Chase plné vřeštících lesních rohů, pozounů a úderných bubnů se docela vydařily, ale zase to není nic, co by posluchač už mnohokrát neslyšel, možná i v lepší podobě (viz. mini recenze Tajemství loňského léta níže).

O dost vydařenější mi přijde soundtrack k horroru Underworld, o kterém se zde dočtete koncem měsíce u příležitosti jeho premiéry. Do Jeepers Creepers 2 bych moc neinvestoval, to se raději na různých burzách podívejte po jeho prvním dílu.

Hodnocení: 40 %

DALŠÍ SOUNDTRACKY:

Ještě pro doplnění článku jsem vybral dva další horrorové soundtracky (leč staršího data), které mi přijdou o mnohem lepší i zajímavější:

Pet Sematary (Hřbitov zvířátek)

Pro průměrnou adaptaci téměř kultovní knihy Stephena Kinga Hřbitov zvířátek byl vybrán tehdy ještě prakticky neznámý Elliot Goldenthal. Už tehdy se vytáhnul s docela propracovanou kompozicí, která si zaslouží pozornost především díky nádherným a zároveň až surově strašidelným dětským vokálům, díky kterým neváhám např. úvodní skladbu The Pet Sematary označit za geniálně strašidelnou. V několika málo místech je Goldenthal pro potřebu filmu lehce akční, ale jinak zůstává spíše při zemi a pomalu, ale účinně straší. Soundtrack vydaný společností Varese Sarabande byste měli bez větších potíží sehnat i u nás, což vám rozhodně doporučuji. Až uslyšíte malé holčičky zpívat „lála...lálala“, věřte mi, že venčení vašeho psíka ve smrákajícím lesíku se pro vás dočasně stane odpornou noční můrou.

Hodnocení: 70 %

I Know What You Did Last Summer (Tajemství loňského léta)

John Debney byl vždycky brán spíše za komediálního a dobrodružného skladatele, proto jeho únik k hororovým filmům Relic a Tajemství loňského léta bylo celkem slušným šokem, ale obojí se mu dost vydařilo. Tento soundtrack je namíchaný přesně z takových ingrediencí, z jakých by měl být poskládaný i glosovaný Jeepers Creepers 2. Najdete tu dostatek skladeb s příjemnou esencí strachu (i když není tak poctivá jako u Pet Sematary), která se vám zažere až do morku kosti (např. A New Beginning /Julie´s Theme/), tak i dostatek akčních skladeb přesně podle Creepersovského schématu, které zde doprovázejí četné honičky s „oháknutým“ zabijákem. Mezi fanoušky je tohle dílko docela zatracováno, ale i tak bych doporučil si na něj zlehka posvítit. Alespoň zjistíte, že Debney není takový veselý hošík, jak se zdá, i když na démoničnost Goldenthala rozhodně nemá...

Hodnocení: 60 %