Když se 7. června 1906 narodil manželům Braddockovým syn James, musely se u jeho kolébky setkat vskutku roztodivné sudičky. První mu předpověděla, že se jednoho dne stane boxerským mistrem, druhá mu přislíbila oddanost davů a třetí, trochu škodolibá, velmi těžký život.

Jamesův osud se začal pomalu naplňovat už ve škole, kde v rámci boxerského souboje knokautoval spolužáka Elmera Furlonga. Snad proto, aby si konečně vydělal na živobytí, které pro irské přistěhovalce v New Yorku rozhodně nebylo jednoduché, opustil James ještě před ukončením studia školu a vrhl se do víru zaměstnání. Od poslíčka u Western Union až po pracovníka přádelny na hedvábí si vyzkoušel téměř všechno. Na jedno ale stále nezapomínal: box. Když bylo Jamesovi 21 let, poprvé si vyzkoušel zápas v profi-ringu. V letech 1926-29 si vedl střídavě úspěšně, než přišla jeho velká šance – nabídli mu zápas o mistrovský titul s Tommym Loughranem. Ačkoliv se bil jako lev a v ringu vydržel celých patnáct kol, rozhodčí nakonec označili za vítěze Tommyho.

Šest let po Velké hospodářské krizi se Braddock zčásti věnoval boxu a zčásti nejrůznějším povoláním, jen aby uživil svou rodinu. V listopadu roku 1934 porazil Johna Henryho Lewise, v březnu 1935 pak vyhrál brutální patnáctikolový souboj s Artem Laskim. Zmíněné vítězství mu otevřelo dveře do kategorie heavyweight, tedy těžké váhy, a tím i k souboji s úřadujícím šampionem Maxem Bearem. Braddock byl od začátku považovaný za outsidera, protože doposud nepředvedl v ringu nic výjimečného. Zápas se konal v New Yorku 13. června 1935 a Jamesovy šance na vítězství odhadovali bookmakeři na 1:10. Braddock zpočátku naplňoval jejich předpoklady, když inkasoval několik tvrdých ran, ale poté, co prokoukl Bearův styl, stal se mistrovi více než rovným soupeřem. Jednomyslný výrok rozhodčích po patnáctikolové bitvě zněl: Braddock je mistrem v těžké váze.

O rok později měl James obhajovat titul proti Maxi Schmelingovi, ale protože úřadujícího mistra trápilo zranění rukou, zápas byl zrušen. V následujícím roce Braddock boxoval po různých exhibicích, než se rozhodl znovu vstoupit do profi-ringu. Tentokrát ho ale nečekal Schmeling, ale třiadvacetiletý ambiciózní Joe Louis. Jamesovi bylo jasné, že vzhledem k svému věku titul stěží obhájí, a tak se s Louisem dohodl: Budu s tebou boxovat, ale pokud vyhraješ, zaplatíš mi deset procent ze všech peněz, které si boxem v budoucnosti vyděláš. Louis souhlasil. Braddock vydržel v ringu osm kol, než zápas vzdal, a Louis se vedle Jacka Johnsona stal teprve druhým černochem v historii, jemuž se zdařilo vybojovat titul. James nastoupil před ukončením kariéry ještě ke dvěma soubojům, ale ani jedním se do dějin nezapsal. Zemřel 29. listopadu 1974.

Jamese J. Braddocka zbožňovali fanoušci po celém světě. Pro svou schopnost porazit sebevětšího favorita ho nazývali „The Cinderella Man“ (tj. cosi jako mužská obdoba Popelky).