Od doby, kdy se James Horner vyšplhal na svůj pomyslný vrchol a získal Oscara za hudbu k filmu Titanic, už zdaleka nevyužívá svého potenciálu tak, jak by mohl. Stále kráčí v cestách, které si za nějakých dvacet let ve filmovém průmyslu vyšlapal. I tak mu nelze upřít dvě věci. Především fakt, že jeho hudba zní stále nadmíru profesionálně, zvukově vždy dokonale a naprosto dotaženě, tedy žádný polotovar. Za druhé: snad jen málokdo z velkých autorů dokáže ve smutných pasážích dojmout tak spolehlivě jako Horner. Přiznávám, že často mám srdce až v žaludku.
I z výše uvedených důvodů mě před lety hodně zaujala hudba k Zorrovi: Tajemné masce, tedy prvnímu dílu dnes recenzovaného. Množství mexicko-španělských realit (v podstatě samotná tématika snímku) mu dala možnost dosyta využít všech možností, které tradiční hudba oněch míst skýtá. O dostatek temperamentu a barvitosti jeho hudby nemusely být žádné obavy.
Legenda o Zorrovi je vystavěna podobně jako předchozí díl. Je okořeněna množstvím exotických nástrojů, kterými jsou tentokrát kromě různých fukar, akustických kytar, trumpet či tamburín i lidské dlaně a jejich tleskot. Ten v mnohých pasážích dodává rytmus rychle vybrnkávaným kytarovým motivům, i potřebný temperament, bez kterého by taková hudba zněla spíš jako špatný vtip (hned úvodní Collecting The Ballots).
Nejdominantnějším prvkem celé nahrávky se stala trubka a různé dechy, které svojí polohou vykreslují Zorrův charakter, poletují vzduchem jako by nic a zároveň jsou tím nejvíce pohlcujícím prvkem celé kompozice, znějí správně osudově a majestátně, jak se ostatně k postavě jakou je Zorro patří.
Když dojde na dobrodružné skladby (např. Joaquin´s Capture and Zorro´s Rescue), jsem v upřímném šoku, protože vrstevnatost a nadhled, který z hudby jen srší mi hodně připomíná geniální trilogii Johna Williamse Indiana Jones a nepamatuji se, že by mi kdy Hornerova hudba zamotala hlavu takovou spoustou zvratů, ale i množstvím prvků, na které se je při poslechu třeba soustředit. Tady klobouk dolů.
V lehce thrillerové pasáži (The Cortez Ranch), očekávejte klasické, tápající a znejišťující smyčce, na které má Horner diplom a které v několika málo místech lehce zpomalí jinak dost hbité tempo celého soundtracku. Ten, ačkoliv má 75 minut, utíká jako voda (se skladbami o délce mezi 3 až 11 minutami). Jedná se o release na Sony Classical, nečekejte tedy standardní filmový soundtrack (hudbu přesně tak, jak zněla ve filmu), ale skladby upravené, nahrané a sestříhané přímo pro album. Poslech je to hodně komfortní a totéž platí již o zmíněné zvukové kvalitě (nahrál orchestr The Hollywood Studio Symphony).
Verdikt: Legenda o Zorrovi působí jako blesk z čistého nebe a je vidět, že Horner ještě zdaleka nezlenivěl tak, jak by se mohlo zdát.
Hodnocení: 80%
Seznam skladeb:
01. Collecting The Ballots (3:25)
02. Stolen Votes (6:31)
03. To The Governor´s And The Elena (4:05)
04. „This Is Who I Am“ (3:05)
05. Classroom Justice (1:50)
06. The Cortez Ranch (6:35)
07. A Proposal With Pearls / Perilous Times (3:58)
08. Joaquin´s Capure and Zorro´s Rescue (5:00)
09. Jailbreak / Reunited (5:36)
10. A Dinner of Pigeon / Setting The Explosives (5:04)
11. Mad Dash / Zorro Unmasked (3:20)
12. Just One Drop Of Nitro (2:40)
13. The Train (11:11)
14. Statehood Proclaimed (5:00)
15. „My Family Is My Life“ (8:14)
Celkový čas: 75:34
