Už řadu let pořádá Maďarské kulturní středisko v Praze záslužnou akci: seznamuje nás s tvorbou našich nejbližších sousedů, Poláků, Maďarů i Slováků, kterou v našich kinech sotva spatříme. Na letošní přehlídce, uspořádané v polovině října, organizátoři přichystali na pětadvacet titulů, které zajisté nemohou poskytnout úplnou představu o úrovni filmové produkce v té či oné zemi, ale určitě upozorní na zajímavé trendy. Podařilo se shromáždit jak díla oceněná na národních přehlídkách, tak ukázky divácky atraktivních podívaných.
V Maďarsku upřednostňují stylizované výpovědi, které si v soumračných odstínech budují jakoby halucinační časoprostor, jen vnějškově připomínající nám známý svět (Fliegaufův Dealer, Antalův Kontroll, Jancsóova Bitva u Moháče, Janischovo Nazítří). Poláci naopak preferují realistická dramata, ať již sevřená poetikou chladného, nezúčastněného odosobnění (Gajewského Varšava) nebo se přiklánějící k dobře vyvedeným žánrovým obrázkům (Brylského Žurek, Piwowarského Královna oblak, Filipiakův Vytržený), často s dětskými hrdiny.
Rozdílné je i tematické zakotvení: maďarští tvůrci spřádají často výlučné situace a zabývají se postavami v různých směrech výstředními, ale přitom nazíranými deformovaným průhledem. To se týká např. překupníka drog, jehož cyklistické výpravy se zbožím sleduje film Dealer, revizorů polapených labyrintem metra a věčně narážejících na aroganci cestujících. Platí to pro hrdinu snímku Nazítří, jenž přichází převzít dědictví, ale zaplete se přitom do podivných událostí, u nichž selhává logická provázanost, takže si není jistý, zda si vybavuje skutečnost nebo vize. Rovněž Gothárova tragikomedie Maďarská krása, vypravěčskou strukturou i motivickým zacílením odkazující ke slavnější Americké kráse, líčí obskurně zvrásněnou tvář společnosti, ovládané jen honbou za úspěchem a bezohledným sebeprosazováním.
Polští filmaři, kteří se představili v mnohem omezenějším výběru, se často soustředili na obtížné sociální podmínky. Např. Varšava líčí osudy několika mladičkých přistěhovalců z venkova, kteří se marně snaží ve velkoměstě zapustit kořeny - bezvýsledně shánějí práci i ubytování. Ač jsou zjevnými outsidery, právě oni snad jediní jsou ochotni nabídnout pomoc sklerotickému starci, jenž zapomněl, kde bydlí.
Často se vyskytovalo téma dětí, chtěných i nechtěných a vztah jejich matek k nim. Například Žurek (což není křestní jméno, ale druh polévky) zachycuje s mimořádnou věrohodností trnitou cestu matky a její dcery, která ve svých patnácti povila dítě neznámo s kým - a matka po něm urputně pátrá. Vytržený ukazuje strasti citlivého chlapce, sužovaného pěstounskou rodinou, dětským domovem i polepšovnou, kde se ocitl za krádež chleba. A téma nechtěných dětí přesahovalo hranice: maďarský snímek Přísně střežená tajemství (režie Zsuzsa Böszörményiová) se dotýká dilemat kdysi odložené dívky, která své očekávané děcko rovněž hodlá svěřit k okamžité adopci. Fílův Král zlodějů, natočený v německo-slovensko-české koprodukci, přibližuje osudy dětí zavlečených do Německa a tam nucených ke zločinu. Také makedonský film Velká voda (česká účast je tam nepochybně jen finanční či postprodukční, spjatá s osobou režiséra Iva Trajkova, který se také přehlídky osobně účastnil) zachycuje děti internované v jednom sběrném táboře nedlouho po skončení druhé světové války.
Nechybělo ani několik dokumentů: dva polské se věnovaly Varšavě, český dominantě hlavního města (Kouteckého Proměny Pražského hradu) a buddhistické pouti u posvátné hory (Poltikovičovo V kruhu znovuzrození). Slovenský střihový dokument Dušana Hudce Miluj bližního svého... vytáhl ze zapomnění poválečný pogrom na Židy. A završit mohu doporučením "famáckého" obrazově stylizovaného a možná i mystifikujícího dokumentu Jakuba Sommera Maj kompjutr, který vtipně zachycuje závislost na videohrách. V kinech je již promítán jako předfilm u snímku Party Monster.
