Nepohodlný je příběh kombinující dobrodružství, politické machinace a emoce. Režisér Fernando Meirelles v něm využívá farmaceutického průmyslu a možnosti natáčet v Keni. Film Nepohodlný je však také velmi originálním milostným příběhem; muž, který si vzal mladší ženu a teprve potom, co ona umírá, si uvědomuje, že ji opravdu miluje a vydává se ji opravdu poznat.
Postava Tessy Quayleové vychází ze skutečného života. John le Carré se nechal inspirovat vášnivou aktivistkou a neúnavnou charitativní pracovnicí jménem Yvette Pierpaoliová. Snímek jí byl věnován a John ji popisuje slovy „žila a zemřela v zatracení“. Yvette Pierpaoliová zemřela v roce 1999 ve věku šedesáti let spolu se dvěma dalšími kolegy a řidičem během autonehody v Albánii. Tehdy byla Yvette členkou Refugees International (společnost pro uprchlíky). Toto povolání si zvolila již v devatenácti letech, kdy opustila rodnou Francii. Carré se s ní setkal v polovině sedmdesátých let. Již během jejich první schůzky si Carrého získala. Carré vzpomíná:
„Vše, co dělala, mělo důvod. A ten důvod, jak jste hned zjistili, byl naprosto neobchodovatelný. Potřeba získat jídlo a peníze pro hladovějící, léky pro nemocné, úkryt pro lidi bez domova, dokumenty pro lidi bez státní příslušnosti... Zvolila si tu nejsvětější cestu, kterou si umíte představit. Vykonávat zázraky... A ačkoli je Tessa věkem, povoláním i národností odlišná od Yvette, jsou její závazky vůči chudé Africe, a zejména tamějším ženám vybrané naprosto vědomě. Vycházejí z Yvettina příkladu.“
– "The Constant Muse," The Observer, 25. února 2001.
Když roku 2000 četl britský filmař Simon Channing Williams zkušební výtisk Nepohodlného, napsal dopis autorovu právnímu zástupci Michaeli Rudellovi. V dopise žádal o producentská práva potřebná k natočení románu. Po dokončení castingu a veškerých příprav, probíhajících na přelomu roku 2004 a 2005, se začalo v květnu konečně natáčet. Natáčení probíhalo na mnoha místech Berlína a Londýna. Na začátku června se štáb přesunul do Keni, kde se dva měsíce natáčelo převážně v Nairobi, ale i v dalších částech země, což bylo možné teprve po jednání producenta Simona Channinga Williamse s vládou.
Úplně první scény z Nairobi se natáčely v příměstské restauraci Lord Errol, která nese jméno notorického sukničkáře, o němž pojednával film s názvem White Mischief (režie Michael Radford, 1987) natáčený také v Keni. Další scény se natáčely například v nemocnici Pumwani, márnici Nairobi City, nemocničních archivech Kenyatta, leteckém hangáru Wilson Airport, na golfovém hřišti v Karenu, atd.
Štáb musel nejprve jednat s vůdci každé komunity a ti pak vysvětlili ostatním, proč tam filmaři jsou a jak jim to může být prospěšné. V různých oblastech zaměstnali okolo 2000 místních obyvatel. Díky podpoře Vysokého komisaře Edwarda Claye a vládních úředníků měli herci možnost setkat se s lidmi z Vysokého komisařství, navštívit jejich domy, aby si dokázali představit, jak žijí, a navíc poobědvali s diplomaty pracujícími v Keni.
Keňská vláda byla k filmařům pozoruhodně ochotná. Raphael Tuju, ministr informací a komunikace, řekl: „Nepohodlný je ke Keni kritický. Je nepochopitelné, že ministerstvo natočení filmu povolilo a podpořilo. Jsem si ale jistý, že kdybychom tento projekt nepodpořili, byl by snímek natočen jinde...“
