Scenárista, producent, režisér a střihač Milan Cieslar připravoval svůj filmový projekt celých šest let. Pečlivá příprava i důmyslně zvolená kompozice se vyplatily, Duše jako kaviár za tu dobu uzrál jako víno… „Jde vlastně o příběh jednoho člověka v různých životních etapách, rozložený do tří příběhů sourozenců Anny, Jany a Vladimíra“, říká Milan Cieslar. Při psaní scénáře se Milan Cieslar inspiroval osudy skutečných lidí, včetně sebe sama a svých blízkých. “Není to tak složité - scénář jsem stavěl tak, aby to všechno mělo nějaký hlubší smysl, zábavnou formu, ale také jasný začátek a konec. Proto mají příběhy ústřední trojice - přes všechny osobité zvláštnosti a peripetie - nakonec tolik společného.“
Neméně svědomitě probíhal i casting. Výběr herců trval skoro pět měsíců, mnohem déle, než samotné natáčení. „Herce pro určité role jsem hledal opravdu dlouho,“ přiznává Milan Cieslar, jemuž se podařilo film obsadit předními hereckými osobnostmi. „Postavu Vladimíra, muže v porozvodovém vakuu, jsem původně psal pro někoho úplně jiného. Honzu Budaře jsem pro tenhle film objevil ještě dříve, než jsem viděl Nudu v Brně, a jsem rád, že jsme se takhle šťastně protnuli – jsem s jeho výkonem moc spokojený.“ Úplně naopak to bylo s Tatianou Vilhelmovou. Ta se ve filmu představí v neobvyklé roli ušlápnuté manželky, trpící milostnou avantýrou svého muže i jeho divokými násilnickými výpady. „Na Táňu Vilhelmovou jsem trochu myslel už ve chvíli, když jsem psal scénář. Vklouzla do role naprosto přirozeně. Vilmu Cibulkovou jako její matku, vrhající se už pokolikáté do nového vztahu, jsem se naopak obsadit styděl: nechtěl jsem být obviňován z toho, že sahám jenom po lidech, se kterými pracuji stabilně - v jejím případě už přes deset let. Ale málo platné, Vilma to udělala znovu úžasně.“
Jako poměrně obtížné se ukázalo vybrat herečku pro roli „pěkné mrchy“ Karin. „Zjistil jsem, že česká femme fatale tu zkrátka chybí,“ říká režisér. Postavu záletné manželky nakonec svěřil Alici Veselé – ženě s nepopiratelným sex appealem, která končí s modelingem a koketuje s hraním. „Sázka na poměrně neznámou tvář se vyplatila,“ říká Milan Cieslar. Pomohlo i to, že Alice má s projevem před kamerou přece jenom určité zkušenosti – kdo by si nevzpomněl na postavu jugoslávské krasavice ve filmu Báječná léta pod psa? Dodejme, že okouzleného muže se závazky hrál i v tomto případě Ondřej Vetchý. „Obecně je vždycky úžasné, když se lidé promítnou do postav, které hrají,“ říká o výkonu Alice Veselé v roli Karin režisér. “A Alici se tahle proměna dokonale vydařila.“
K neokoukaným, ale zároveň netuctovým tvářím s výrazným charismatem patří i Karolína Kaiserová, ve filmu dojemně zamindrákovaná puberťačka Anna. „Představitelku Anny jsem hledal docela složitě,“ říká Milan Cieslar. “Karolina se mi jevila zpočátku starší než její postava, ale bylo okamžitě jasné, že je to zajímavá osobnost. Svůj filmový mindrák zahrála poctivě a věrohodně.“ Zato o Sašovi Rašilovovi, ve filmu v úloze ušlápnutého stewarda Františka, nebyl režisér zpočátku vůbec přesvědčený: „Bál jsem se srovnávání s filmem Samotáři, ale Saša je moc dobrý herec. Do role se plně položil a já jeho výkon vnímám jako velmi přesvědčivý.“ Ani Ondřej Vetchý neměl svou roli vůbec jistou. O úlohu nevěrného manžela Jana s násilnickými sklony zabojoval v okamžiku, kdy už byl režisér téměř rozhodnutý pro jiného adepta. „Sešli jsme se s Táňou u mě doma a zkoušeli jsme tam scény s docela divokými momenty domácího násilí,“ líčí patrně nejdramatičtější okamžiky celého obsazování Milan Cieslar. „Moji sousedé se asi nestačili divit… Najednou jsem si uvědomil, že Ondra je vnitřně tragikomický a dojemný a že se pro postavu Jana skvěle hodí. Nechtěl jsem, aby jeho postava působila ve filmu zle nebo povrchně a on to přesně vycítil i naplnil.“
Film se točil od 21. srpna do 1. října 2003. Natáčelo se v reálných prostorách, které podtrhují opravdový, nekašírovaný dojem z filmu, jehož příběhy znají v různých podobách mnozí z nás. „Podoba scény i pohyby herců byly velmi promyšleně aranžovány – dojem autenticity a civilnosti tam však musel zůstat. Přesto jsme vše stihli natočit za dvaatřicet dní, navíc ve skvělé atmosféře, což považuji za opravdu husarský kousek,“ říká o průběhu natáčení Milan Cieslar. „Bylo to možné hlavně díky hercům, kteří natáčení brali srdcem, i celému štábu, který pracoval s absolutním nasazením.“ Vhodné lokace se našly v Praze na Černém mostě, na Žižkově, v Dejvicích, v klubech Roxy, Mecca a na dalších zhruba třiceti místech. Nechyběla ani režisérova chalupa u Sedlčan, kde se točilo úplné finále – to se ale Milan Cieslar rozhodl nemilosrdně vystřihnout. Konec je tak sice otevřený, ale i nadějný…
Situace kolem vzniku filmu však nebyla vždy růžová: „Film na začátku vznikl díky nadšení producenta, jemuž se scénář tak líbil, že ho rozjel, aniž si byl jistý, že je v jeho finančních silách projekt kompletně dokončit,“ říká Milan Cieslar. Před koncem natáčení musel všechny závazky převzít sám režisér a projekt dokončit na vlastní pěst. „Od prvotního nápadu, který jsem dostal někdy na začátku 90. let, přes všechna úskalí kolem vzniku filmu až po dny a noci strávené ve střižně šlo pořád o moje dítě,“ vzpomíná dnes už s úsměvem.
