Převážná většina filmu vznikla ve vodách u Bahamských ostrovů. Filmaři spolupracovali s místním odborníkem na žraloky, který je seznámil s hejnem, zvyklým na kontakt s lidmi. Experti poté spolu s filmaři ovlivňovali pohyb žraloků házením tuňáků a krve do vody, často i do bezprostřední blízkosti herců. „Házeli jsme do vody návnady, aby se žraloci trochu začali hýbat,“ vysvětluje Kentis. „Jakmile se mezi ně ale dostalo příliš mnoho atraktivní potravy, žraloci zdivočeli a herci museli vylézt z vody. Laura ale stále natáčela ze svého stupínku, který se během žraločího běsnění chvílemi nořil pod hladinu. Někdy si při tom i máčela nohy ve vodě.“
Dvojice titulních herců nosila pod neoprénovými kombinézami ochranný drátěný oblek, který by v případě nehody zabránil vážnějším zraněním. Bez drobnějších incidentů se však natáčení neobešlo – žádného z herců sice nepokousal žralok, avšak hned první den natáčení si užila Ryan drobnou nepříjemnost s barracudou. „Hodně jsem krvácela,“ říká herečka. „Zajímala jsem se, jestli se to podařilo natočit. Říkala jsem si, že když už mě něco pokousalo, mohl by to být aspoň použitelný záběr.“
„Při natáčení ve vodě do mě žraloci naráželi téměř neustále,“ říká Kentis. „Když jsem se v některých chvílích podíval dolů, nebylo tam vůbec modro, jen komíhající se šedá žraločí těla.“ „Filmové“ hejno sestávalo převážně z šedých útesových žraloků, které doplňovalo několik žraloků bělavých. Jejich celkový počet se pohyboval mezi čtyřiceti až padesáti.
Hlavní důraz kladli filmaři na zajištění maximální bezpečnosti. „Přestože jsme měli nízký rozpočet, bezpečnost byla prvořadá,“ vysvětluje Lau. „Nejen, že jsme oba herce nechali podstoupit kurs potápění na otevřeném moři, ale také jsme obětovali trochu více peněz kvůli tomu, abychom mohli natáčet na Bahamách, kde jsou největší odborníci na filmování se žraloky.“
Producentka Laura Lau však trvá na tom, že i navzdory chvilkám hrůzy, které si herci užili, bylo natáčení mezi žraloky zcela bezpečné. „Bylo to hejno vycvičených žraloků a lidé, se kterými jsme spolupracovali, se s nimi potápějí každý den. Žraloci jsou téměř jako holubi – vědí, že dostanou potravu a zvykli si ignorovat potápěče. Je pravda, že se Daniel a Blanchard nesměli ve vodě příliš plácat, aby je žraloci nekousli neúmyslně. Pokaždé, když jste v blízkosti zvířat s velkými a ostrými zuby, musíte být velice opatrní. Během celého natáčení jsem ale ani jednou neměla pocit, že by byl někdo v ohrožení.“
