HIMYM, tedy seriál Jak jsem poznal vaši matku, je fenomén. Na televizní obrazovky přišel v roce 2005, jen rok po konci legendárních Přátel. Díru po kultovním sitcomu ale zacelil beze zbytku. Zachoval kulisy pulzujícího New Yorku a partu mladých lidí toužící po lásce a zábavě.

Jednoduchý koncept ale posunul na vyšší úroveň – díky hlavní zápletce, ve které stárnoucí otec vypráví dětem, kterak se seznámil s jejich maminkou, byl seriál stanice CBS daleko víc než jen pouhá situační řachanda.

Místy až detektivní zápletka plná flashbacků a flashforwardů, nečekaných vodítek, spojení a hádanek dávala fanouškům vždy spoustu příležitostí k zamyšlení. Je tohle matka? Byla tahle hláška nápovědou, která nás má zavést na správnou stopu? Nebo v tom hledáme něco, co v tom vůbec není?

Stovky teorií, vysvětlení a potravy pro divákův mozek. To byl ovšem jen bonus. V první řadě to byl prostě parádní sitcom. Vtipný, se sympatickými postavami, v lecčems sofistikovanější než stále skvělí, ale z dnešního pohledu už trochu devadesátkoví Přátelé.

Plný narážek na americkou kulturu, tradice, zvyklosti, naplněný realitou všedního života. Ač komediální seriál, Jak jsem poznal vaši matku může fungovat i jako solidní průvodce New Yorkem v nultých a desátých letech tohoto století.

Jasně, okolo páté šesté série „Matce“ trochu spadl řetěz a některé zápletky byly vyloženě na sílu. Jako celek však seriál o Tedovi, Marshallovi nebo Lily patří necelých deset let od derniéry stále mezi absolutní klenoty žánru. Pokud jste jej neviděli, okamžitě to napravte, budete se královsky bavit.

O jeho mladším bráškovi, novince s názvem Jak jsem poznala vašeho otce, se tohle bohužel říci nedá.

zdroj: Foto: CBS

Není tam (téměř) nic

Možná si říkáte, proč v recenzi na konkrétní seriál čtete tak dlouhý úvod o jiném titulu. V tomto případě ovšem nešlo jinak. „Otec“ totiž na původní látku přímo navazuje. Ať už písničkou ve znělce, jmény tvůrců, řadou narážek na události z HIMYM i hlavní zápletkou.

Z názvu jste to asi pochopili. Opět se noříme do minulosti, opět posloucháme něčí vyprávění, jak poznal lásku svého života. Jen tentokrát jsme vyměnili muže za ženu a bráchu se sestrou za pubertálního jedináčka.

Znovu je tady parta přátel, z nichž někteří se znají už dávno a jiní se poznali teprve na začátku seriálu. Opět spolu některé postavy chodí, jiné jsou v příbuzenském vztahu a další to k sobě od úvodu táhne, ale do jejich očekávaného spojení stále někdo (konkrétně scenáristé) házejí vidle.

Absence originality by ale nebyla zas takový problém. Na sitcom s dvacetiminutovou stopáží se nedíváte pro revoluční zápletku, zcela neotřelé postupy vyprávění či zvraty, které vám vyrazí dech a zůstanou ve vás dlouhé týdny.

Očekáváte vtipné hlášky, povedené gagy, sympatické postavy a sem tam dojemnou scénu, při které vám zvlhnou oči.

Nic z toho v Jak jsem poznal tvého otce nenajdete. A to už problém je.

Klíč k úspěchu? Charaktery, to vám řeknou na každém workshopu na téma jak psát sitcom. Musí být sympatické, vtipné, zajímavé. Musíte se s nimi ztotožnit. Mít pocit, že jsou to vaši kamarádi, se kterými byste nejraději vyrazili na večírek nebo na pivo do baru.

Tady HIMYF zatím zklamává na celé čáře. Když se poprvé začalo spekulovat, že ženskou verzi Teda, tedy hlavní hrdinku toužící po lásce, ztvární Hillary Duff, leckde na sítích zavládlo zděšení. Tahle zpěvačka a herečka je taková americká Lucie Vondráčková – kariéru zahájila v hodně mladém věku, jeden čas byla všude a ne každému sedne.

Paradoxně právě ona je jedním z mála světlých bodů seriálového obsazení. Její Sophie je naivní, dobrosrdečná, občas dělá hlouposti – ve finále ji ale fandíte a nemáte potřebu ji dvacetkrát za epizodu praštit do hlavy tupým předmětem.

Kéž by se to dalo říct i o ostatních. Její nejlepší kamarádka Valentina je hloupá, otravná a extrémně protivná. Scenáristé tak vůbec nevyužívají možností, které jim archetyp „nejlepší přítel hlavní hrdinky“ dává. Sidekickové často bývají oblíbení díky tomu, že na rozdíl od protagonisty nemusejí řešit všechny ty vážné věci, jež posouvají děj.

Mohou prostě jen hláškovat a být vtipní. To tahle postava není ani náhodou. Christopher Lowell coby hlavní mužská figura Jesse je sympaťák, i on ale naráží na strop odfláknutého scénáře. Mnohdy zkrátka není co hrát. A tady nastává další problém. Tvůrci nedokázali napsat pořádnou charakteristiku a vzorce chování ani pro pět postav, tak jich sem pro jistotu nacpali šest.

Když vám řeknu jméno kterékoliv z pětice hvězd HIMYM, okamžitě vás napadne charakteristika. Co dělá, co má rád, co ho vystihuje, co je jeho slabina. To v případě nového seriálu neplatí. A ne, není to tím, že je nový. Venku jsou dvě série a celkem 27 epizod. Jen si vzpomeňte na první řady „Matky“.

Po necelých třicet dílech jste dávno věděli, kdo je Barney, Marshall nebo Robin. Jak se chovají a co je pro ně důležité. Tady jen víte, že dívka jménem Ellen, což má být Jesseho adoptivní sestra, je jednou z nejotravnějších vedlejších postav celé historie televizního průmyslu. Janice z Přátel vedle ní působí jako sympaťanda, se kterou byste si klidně pořídili dvojdomek.

U postavy Charlieho, zhýčkaného anglického boháče, jenž opustí komfort nóbl rodiny a učí se v New Yorku žít normální život, můžeme aspoň částečně ocenit určitou originalitu zápletky. I on ale osciluje mezi chvílemi, kdy je docela vtipný, a kdy je jen totálně otravný. Škoda.

zdroj: Foto: CBS

Promarněná příležitost

Seriál navíc vůbec nevyužívá možnosti a kontext moderní doby. To bylo přitom něco, čím se tvůrci při prezentaci novinky oháněli - že půjde o seriál pro dnešního diváka, který se v něm najde. To ale není pravda. Veškerá modernita spočívá v tom, že se v každé druhé epizodě zmiňuje Tinder a že postavy neposlouchají rádio, ale podcasty.

Jinak by podobný seriál v klidu mohl vzniknout v roce 2005 jako jeho předchůdce. Žádný závan současnosti na vás z epizod nedýchne. To by ale tolik nevadilo, kdyby to aspoň bylo vtipné, milé, dojemné.

I přes vlnu kritiky, kterou jsem na sitcom z dílny Hulu vypustil, se najdou důvody, proč ho zkusit. Jedním z nich je sympatický výkon Hillary Duff a příjemná chemie, kterou s představitelem Jesseho mají. Pak je tu návaznost na HIMYM – nejen obsahová, ale i formou. Kulisy, atmosféra současného Manhattanu, střih, kamera, to vše jako by legendě s Tedem a spol. z oka vypadlo. Pro diváka tak může být pocitově příjemné sledovat filmařinu ve stylu, který má v krvi a byl na něj zvyklý deset let v kuse.

Přidejme občasný dobrý vtip a pomrknutí na ikonickou předlohu (někdy dokonce ve formě camea některé z oblíbených postav) a dostaneme se někam k podprůměru. O úplný propadák se nejedná, koukat se na to dá a koneckonců, epizoda trvá dvacet minut a moc mozkových závitů při ní potřebovat nebudete.

Na sledování jedním okem u vaření oběda či po náročné sportovní aktivitě je to ve finále celkem fajn záležitost. A seriálů o třicátnících, co randí ve městě, už dnes také není tolik. Jen za tím vším zůstává pachuť skutečnosti, že seriál odkazující na takhle legendární značku měl mnohem na víc.