„Opakuj po mně: Budu svobodný. Budu odvážný. Budu žít tak, jako by každý den byl můj poslední.“ Takové a podobné vášnivé sliby pronášejí hrdinové krátkých stylizovaných filmečků, které ve volném čase natáčí na video třicetiletá taxíkářka Christine. Ona sama podle těchto hesel skutečně žije – a všichni ostatní, kteří ji ve filmu obklopují, se o to s většími či menšími úspěchy pokoušejí. Třebaže pro některé z nich už vzhledem k jejich věku není představa „posledního dne“ nikterak abstraktní.
Z filmu Já a Ty a všichni ostatní je patrné, že i jeho režisérka s poetickým jménem Miranda July začínala jako tvůrkyně takových krátkých, hravých, barevných videofilmečků. Největší půvab jejího celovečerního debutu totiž tkví právě v jednotlivých poetických střípcích, z nichž je poskládán. Hned v úvodu vám téměř vžene slzy do očí modlitbou za duši akvarijní rybičky, jejíž novopečený majitel ji v igelitovém pytlíku zapomněl na střeše auta a tryskem vyrazil na dálnici. Jindy zase žasnete nad tím, jak během krátké procházky podél jednoho bloku mohou dva lidé prožít celý vztah od zamilování až k rozchodu.
Na všechna tato drobná životní dramata se díváme očima hlavní hrdinky Christine (v podání Mirandy July), která, jak je zřejmé, se liší od většiny svých vrstevnic: neřeší tikání biologických hodin, nezajímá se o kariéru (ve svém taxíku vozí převážně obyvatele místního domova důchodců), neúčastní se divokých dámských jízd ani netouží cestovat do exotických zemí. Namísto toho se po práci věnuje svým audiovizuálním experimentům a když chce upoutat pozornost prodavače bot, do něhož se zamilovala, pověsí si v obchodě na uši dvě ponožky.
Méně svobodný a méně odvážný než Christine je muž jejích snů, prodavač Richard (John Hawkes), který se právě rozchází s manželkou a poprvé v životě se potýká s nutností sám se postarat o své dva syny. Jeho nejistota a citový zmatek mu nedovolí hned přijmout Christinino nabízené srdce na dlani, ale i on má své okamžiky poetického hrdinství – třeba když si zapálí předloktí, aby konečně upoutal pozornost svých dětí. „Snažil jsem si zachránit život,“ vysvětluje později svou poraněnou ruku.
Ne všechny postavy v Já a Ty a všichni ostatní jsou ovšem tak neobvyklé a přitom živoucí a uvěřitelné jako ústřední dvojice. Některé působí spíš jako živé dekorace, zosobňující různé formy jednorozměrné potrhlosti. Tak je tomu třeba u Richardova kolegy z práce Andrewa (Brad William Henke), který nechává na okně obscénní psaníčka dvěma sexuálně zvědavým školačkám. Anebo u holčičky Sylvie (Carlie Westermanová), která se ve svých deseti letech zodpovědně připravuje na manželství, chystá si do truhly výbavu a namísto hraček schraňuje povlečení, ubrusy a domácí elektrospotřebiče.
Důležitou roli ve filmu hrají různé formy digitální komunikace. Christine se možná s jejími videoklipy nepodaří oslovit svět, osloví ale přinejmenším kurátorku místní galerie moderního umění, zapšklou Nancy (Tracy Wrightová), která se veškerá díla, jež se jí dostanou do rukou, snaží třídit do strnulých škatulek. Richardův sedmiletý syn Robby (Brandon Ratcliff) si zase dopisuje s neznámou ženou na internetovém erotickém chatu, jehož pravý význam nechápe, a v němž jeho nevinný návrh „chci bobkovat tam a zpátky“ nabývá prapodivných perverzních obrysů.
Film Já a Ty a všichni ostatní je především malý a milý. Není nijak výjimečný svou formou; mozaikovitých skládaček, v nichž se postupně proplétají osudy zdánlivě nesouvisejících postav, je na každé přehlídce nezávislých filmů dvanáct do tuctu. Nikterak ohromující není ani vyústění příběhu, který z dílků skládačky nakonec vznikne. Možná si vás ale dokáže podmanit svým neobvyklým pohledem na svět, který je přinejmenším tu a tam tak svobodný a odvážný, jako by tento den měl být jeho poslední.
