Osud postavil toho nejmenšího a nejnepravděpodobnějšího hrdinu tváří v tvář pánovi všeho Zla. Přestože má náš hrdina k ruce několik pomocníků, ve okamžiku, kdy se rozhodne o budoucnosti světa, nenajdeme osamělejšího jedince. Zlo má vítězství nadosah, v posledním okamžiku však zasáhne hrdinský čin na pokraji sebeobětování – anebo jen pouhá náhoda – a předpokládaný vítěz je sražen na kolena. Svět si nadále může kráčet svým poklidným tempem, dokud Zlo nenabere další síly a nevplíží se zadními vrátky zpět. Že vám to něco připomíná? No ano, to je přece stručný souhrn děje Tolkienova Pána Prstenů. A taky desítek, ba stovek dalších románů a filmů, za nimiž stojí jeho následovníci a pokračovatelé…

Ten žánr odborníci nazývají heroic fantasy (tedy heroická, nebo někdy vysoká, fantasy) a profesor John Ronald Reuel Tolkien je právem považován za jeho zakladatele a nejvýraznějšího představitele. To on dal tomuto žánru do vínku pravidla, řád a dějovou strukturu, které nebyl dodnes nebyl schopen překonat žádný z nástupců. Mnozí z nich jenom slepě převzali vše, s čím Tolkien před více než půlstoletím přišel jako s novinkou. Do té doby existovaly pouze mýty a legendy na jedné straně a pohádky na straně druhé. Vždyť ještě Tolkienův Hobit (1937) by vlastně jednou z takových pohádek zůstal, kdyby na něj autor nenavázal dílem dalším, v němž by vše zasadil do nových souvislostí. Kdyby nepřišel s Pánem prstenů (1954-55). Teprve zde se setkáváme s plnohodnotným imaginárním světem (sám Tolkien pro něj razil pojmenování druhotný) s jehož pravidly nás autor dopředu seznámí. Vymezí nám jeho hranice geografické, kulturní, technické, ale také limity nadpřirozena a magie. Poté už by čtenář (popřípadě divák) neměl být překvapován vstupem žádného dalšího cizorodého prvku či postavy. Ze všech autorů dotáhl Tolkien úkol stvořit vlastní svět se svébytnou mytologií asi nejdál, když po celý svůj literární život budoval soubor legend a příběhů ze Středozemě, později publikovaný pod jménem Silmarillion (1977).

Jako jeden z prvních, ne-li vůbec první, Tolkien oprášil původně pohádkové a legendární bytosti a použil je v nových souvislostech. V jeho příbězích se setkáváme s elfy, trpaslíky, trolly, draky, ale také s čaroději. To vše pak doplnil o civilizační zázemí blízké evropskému středověku. Tomu se není co divit – právě v tomto čase Tolkien hledal a nacházel inspiraci zdaleka nejčastěji. Jeho Středozemě je svět stvořený kombinací severských ság (Edda), starogermánských mýtů (legenda o Nibelunzích, Beowulf) a příběhů z artušovského cyklu, tu a tam ještě doplněných i o náměty z jiných, kupříkladu slovanských bájí. Tolkien se zkrátka nechal fascinovat romantikou hrdinských činů a časů, kdy bylo dobro od zla jednoznačně odděleno. Jedním ze symbolů jejich sváru je setkávání panenské přírody s brutální a nečistou technikou, ničící všeho pěkné. Tolkienovým prostřednictvím do celého žánru vstoupil (a v něm už navždy zůstal) romantismus viktoriánských časů. Nepřekvapí proto, že si heroická fantasy získala popularitu hlavně u čtenářů zasněných, fantazírujících, navracejících se do dětství.

O Pána prstenu a další příběhy ze Středozemě se často zajímali také filmaři, Jiřím Trnkou počínaje a konče třeba Ridleym Scottem. Jen nemnoho z nich ale dokázalo své projekty dotáhnout do úspěšného konce. Zpola se to povedlo animátorovi Ralphu Bakshimu, který v roce 1978 zpracoval první polovinu příběhu do snímku Pán prstenů. Komerční neúspěch mu ale zabránil, aby se jeho dílo dočkalo kromě startu také finiše. Naopak druhou polovinu Pána prstenů pokryl další animovaný film Návrat Krále (1980), jež byl narozdíl od Bakshiho relativně expresivního snímku určen těm úplně nejmenším divákům. Totožné režijní duo Jules Bass a Arthur Rankin Jr. se ostatně už v roce 1977 postaralo o podobně uhlazenou adaptaci Hobita. Nejslavnější okamžiky pak Tolkienově trilogii přinesl filmový triptych od režiséra Petera Jacksona Společenstvo prstenu (2001), Dvě věže (2002) a Návrat krále (2003). Komerční i kritická odezva byla značná a vyvolala si současnou vlnu zájmu o fantazijní filmy a literaturu.

J. R. R. Tolkien a jeho následovníci (2) – Spisovatelé