|
Liberecké divadlo F.X. Šaldy bylo po absolvování školy (1963) první zastávkou na divadelní dráze herečky, jejíž profesní osud není nepodoben další čerstvé jubilantce, Jiřině Bohdalové; s tou se ostatně Janžurová dlouhá léta setkávala jako kolegyně v Divadle na Vinohradech. Stejně jako Bohdalová, tak i Iva Janžurová je v myslích diváků zapsána hlavně svými komediálními rolemi a nabídky tohoto typu jí od filmových režisérů přicházely především. Jenže Janžurová je schopna uhrát daleko více a bohatě se odměnila všem tvůrcům, kteří ji dali příležitost i v dramatech.
|
Herecký dar z nebes ovšem Ivě Janžurové umožnil suverénně zvládnout obě polohy: jak tragickou, tak komickou a do té druhé kategorie spadají například filmy režiséra Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen (venkovsky prostá Hanička) a skvělá konverzačka Pension pro svobodné pány (neodbytná Anděla u značně nervózního pana Mulligana) či snímky ze zlaté éry českých crazy-komedií: Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát nebo Zabil jsem Einsteina, pánové.
V osmdesátých letech se (alespoň pro film) Janžurová jako by odmlčela a i v následujícím desetiletí si z nabídek jednotlivých režisérů pečlivě vybírala. Vyjma malé roličky v Tycových Žiletkách se v tomto období objevuje pouze v povídkovém filmu Romana Vávry Co chytneš v žitě (za roli krapet přezrálé nevěsty Jindřišky v poslední povídce Cesta ji Český lev za rok 1998 minout jednoduše nemohl) a debutu mladé režisérky Alice Nellis Ene bene. Její postava paní Zachové vrací na plátno emoce, jakých k vidění v kinech moc není: ač se jde místy docela "na kost", Janžurová ani na okamžik nepřehrává, působí naprosto věrohodně a její výkon je skutečnou ozdobou filmu.
Rok 1998 neznamenal pro herečku pouze úspěch filmový, ale i divadelní: kromě Českého lva přebrala také Cenu Thálie za roli v Beckettově hře Štastné dny. Zdálo by se tak, že Iva Janžurová získala již vše: odborné ceny, pochvalné kritiky, přízeň diváků. Doufejme, že se její nezaměnitelný herecký rukopis ještě několikrát objeví na filmovém pásu; s více než polovinou života za sebou teď Janžurová umí vážit každé slovo, každý pohyb a obdivuhodně střídmým způsobem dokáže vyslovit daleko více, než se na první pohled může zdát.
