Titul filmu v londýnském slangu znamená „Všechno v háji“ a přesně tam směřuje život Frankieho Wildea (Paul Kaye), legendárního houseového DJ, z něhož šílí celá Ibiza, mekka taneční hudby. Frankie dokáže skvěle odhadnout atmosféru davu, přesným mixem i vlastním nasazením udržet lidi v tranzu a především umí udělat show. Ke gramofonům se snáší z nebeské výšky, v bederní roušce a s trnovou korunou na hlavě. Místo sluchátek používá ohromný reproduktor. Sype kila kokainu (medvěd mu to dává lopatou) a lije litry whisky. Frankie je THE MAN, MUŽ scény, s opálenou ženou po boku a s ostrým managerem za zády.
Jenže pak mu najednou teče z nosu půlmetrová nudle a z uší krev. Frankie ohluchne. Deska, kterou nahrává s dvojicí obskurních rakouských hudebníků je průšvih a v klubu se Frankiemu už nepodaří ani srovnat si desky.Stupňují se Frankieho závislosti a vzápětí jej opustí žena s dítětem, manager i fanoušci.
A velký plyšový medvěd začne vrčet pokaždé, když se chce Frankie kokainu vzdát… nakonec ale svede souboj s chlupatou příšerou i lopatou a vrátí se. Najde učitelku znakové řeči Penelope (Beatriz Batarda), která později hrdinu náhodou přivede k tomu, jak se vrátit k hudbě a zopakovat trik, který se předtím povedl Beethovenovi, nebo Bedřichu Smetanovi.
Scéna taneční hudby je pro Dowseho divadlem a Frankie Wilde je její hlavní klaun. Vývoj scény, nebo Frankieho ideály se nevyvíjejí. Zbožštěný DJ totiž už je ztělesněním jednoho ideálu - ZÁBAVY. Režisér přehání a ironizuje, aniž by ovšem uletěl za rámec uvěřitelnosti. Nadhled si dokáže udržet i v ošidném třetím dějství, které se svým očistným motivem naplno tlačí do limonády.
Dowse vypráví It’s All Gone Pete Tong paradokumentárním stylem, podobně jako Michael Winterbottom Nonstop párty. Tato forma dodává oběma příběhům autenticitu, jíž lze v daném žánru hranou formou těžko dosáhnout.Zdání reality (Frankie Wilde je opravdu vymyšlená figura) podporují krátké vstupy skutečných djů (Pete Tong, Paul van Dyk, Carl Cox, Fat Boy Slim) a ruční, těkavá HDTV kamera Balazse Bolyga vůbec.
Paul Kaye, v Británii známý jako TV figura Dennis Pennis, uvádí Frankieho jako výbušného egomaniaka a excentrika, pro kterého je život jen o málo menším pódiem, než párty. Kaye také prodchnul Frankieho ohromně pozitivní energií, která funguje v kontrastu s hrdinovým poměrně tristním osudem.
Komik Mike Wilmot nadupal Frankieho managera Maxe Haggara ohromující energií, kterou dokáže gradovat jako… ehm… zkušený DJ. Jeho výstup na tiskovce je jednoduše strhující. A když by se v další podobné scéně zdálo, že se opakuje, zabere režie jenom jeho upěněná ústa.
V opakování a drobném obměňování totožných výjevů je Michael Dowse vůbec vynalézavý. Za pozornost stojí způsob, kterým divákům prezentuje djing jako takový. Zvuk z jednotlivých desek při mixování pouští do odlišných kanálů a ve Frankieho posledním mixu pak divák spolu s hrdinou napjatě sleduje ubíhající zvukové vlny jednotlivých desek na monitoru počítače.
Plyšový medvěd pro zobrazení kokainové závislosti připomíná Gilliamovu práci v Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas) a Frankieho videoklip, v němž hrdina s kuší v ruce loví opálenou laň po skalistých březích Ibizy je přesnou parodií mainstreamové videoklipové kultury.
Oproti lekci z hudební historie a la Nonstop párty je to právě audiovizuální vynalézavost, kterou It’s All Gone Pete Tong přibližuje radosti i úskalí scény a zaujme nad rámec běžné ztřeštěné komedie, o jiných ‚clubbingových‘ filmech nemluvě - IAGPT, to je první liga.
P.S.: Ten „Lol Hammond“ aka hudební režisér (supervizor) je další z pseudonymů Normana Cooka.
