Dokumentární film, ve kterém je situace v Iráku představena očima členů třech hlavních skupin: Shia, Sunna a Kurdů. Před invazí do Iráku sdílely zřejmě tyto tři skupiny společnou bídu, strach a odpor k Saddamu Husseinovi. Po invazi sdílejí společnou bídu, strach a odpor k US. Film byl nominován na Oskara, získal hlavní cenu na Festivalu Sundance a cenu Human Right Watch International.
Mohamed žije v Bagdádu, pamatuje si, že všechno bylo krásné: řeka, mosty a město. Pak přišla válka a všechno se rozsypalo, teď už nic není krásné. Mohamed už nečeká na otce, který byl poručíkem policie a ještě za Sadáma zmizel. Pak ho viděli v televizi, jak mu prohledávají vlasy a ústa. Po invazi se nevrátil. Mohamedovi je jedenáct let. Žije s matkou, babičkou a strýcem v bídě. Je negramotný. Zdá se, že je neschopen se něco naučit, ale možná je to tím, že nikdy nemohl zůstat ve škole. Z výuky si pamatuje, že zpívali písně Sadámovi. Teď se budou muset naučit jiné, protože je jiný prezident. Také Korán je prominentní částí výuky. Chlapec pracuje v garáži. Na začátku vidíme jeho šéfa jako otcovskou postavu, ale s rozvojem příběhu se to mění. Mohamedovým největším přáním je, aby mu nikdo nenadával a nebil ho.
V jižních městech Naseriyah a Najaf vládnou nejmilitantnější věřící ze všech frakcí – Shia. Jsou to Shia jsou modlící se flagelanti a bojovníci za víru. Invaze neodstranila bídu ani nejistotu, ale přinesla novou moc pro Shia. Zformovali pod vedením Moqtada Sadra armádu Mehdi, která se chopila očištění města. Film ukazuje výpad do tržnice, odkud maskovaní únosci se samopaly odvlékají muže podezřelé z prodeje alkoholu. Vidíte svázané zajatce se zavázanýma očima, bité vězně a prosby manželky jednoho z nich, která tvrdí, že prodával jen použité součástky do aut. A samotné muže, zoufalé, nechápající a vzteklé, kteří na tom byli stejně za Sadáma jako teď. Jen barvy se změnily. A je tu také schůze všech frakcí: Shia, Sunna a Demokracy. Jedná se o volbách a nutnosti zbavit se Američany jmenované vlády, která překáží všem.
Na severu v Kurdistánu, zatím bez války, žije Sulejman, který touží opustit ovce, chodit do školy a stát se lékařem. Během filmu jeho sen zmizí stejně jako sen jeho otce o svobodné zemi. Vidíme chudé planiny Kurdistánu během vládních voleb. Negramotní Kurdové s pomocí žen v závojích zaškrtávají stranu Kurdů, zatímco před volební místností trvají hádky a strkání o tom, kdo vlastně smí volit. Sulejman zůstane doma. Bude z něho pastýř a dělník v cihelně, protože se musí starat o otce. Otec, věřící Iman, vidí situaci jasněji než mnozí: kurdské vedení si polepšilo, ale lidé žijí ve stejné bídě jako vždycky. Pro takové vedení hlasovat nebude. Jeho slova jsou nejlepším shrnutím toho, čeho dosáhla invaze a válka.
Ženy se ve filmu téměř neobjevují. Může to být tím, že současná situace je vrátila do kuchyně, do mešit a do postelí. Nebo i tím, že režisér k nim nemá přístup a nevidí důvod je vyhledat, protože pro něho nejsou politicky důležité. Jejich absence je další ukázkou krachu americké politiky a důkazem návratu k militantnímu konzervatizmu. Politická frakce „Demokracy“ se objevuje jen jednou. Celý film ukazuje nepochopení Iráku, jeho kultury, zvyků a historie, které vedlo k současné katastrofě. Místo slíbené demokracie a svobody přinesla invaze boj o moc a bídu. Všichni to vědí a cynicky nebo smutně se o tom baví v práci, kavárnách a rozbitých domech. Spojuje je pouze touha zbavit se cizí nadvlády.
Dokument je velmi zajímavý obrazově. Jsou tu dojímavá svědectví dětí, ale film jako celek vlastně poskytuje málo nestranných nebo hlubších informací o irácké společnosti, o důvodech neshod obyvatel, o příčinách invaze a tom, co podněcuje válku mezi domácími a s Američany.
Snímek byl natočen již v roce 2003, ale do distribuce se dostal až v lednu 2007. To mu ublížilo, protože situace se stále mění. Také od té doby byly natočeny mnohé další filmy stejného druhu – od Gunner Palace až po Voice of Iraq (ten je celý natočen lidmi v akci). Fragments jsou zajímavé tím, že jako jeden z mála dokumentů se soustřeďují pouze na obyvatele Iráku a jejich životy.
