při natáčení exteriérů Marsu na 70 akrech ve Vancouveru] |
Přejato a přeloženo se svolením autora ze serveru Brian De Palma Net.
Fotografie: Rob McEwan, Touchstone Pictures
BILL FENTUM: Jediný sci-fi projekt před filmem Mise na Mars, který jste chtěl natočit, byla adaptace románu Alfreda Bestera The Demolished Man (Zničený muž) z roku1978. Ale jde o žánr, jenž vás vždy zajímal?
BRIAN DE PALMA: Po pravdě řečeno ne. Jediný opravdový „vědecko-fantastický" materiál, který se mi kdy líbil, byl Zničený muž. Také jsem myslel na remake filmu Forbidden Planet; řekl bych, že je to úžasný příběh. Ale jinak nic. Sirény z Titanu od Kurta Vonneguta, další dobrá science fiction kniha, existuje v několika scénářích, ale ani jeden není dokonalý. Také se stále píší scénáře podle Zničeného muže. Ve skutečnosti mě oslovili, abych pracoval na novém projektu. Ale pustil bych se do něj až za několik desítek let.
< Tomem producentem s> |
Musel bych číst scénář. Ale protože natáčení filmu Mise na Mars bylo tak vyčerpávající, jednoduše jsem řekl, že teď na čas nic nového nehledám.
Intenzivní natáčení Mise na Mars nemohlo být vaším preferovaným způsobem práce.
Popravdě jsem tušil, že to bude poněkud šílené natáčení, aby se stihl termín. Říkal jsem si, že bychom se mohli pokusit překonat jiné filmy z Marsu, ale během roku, co jsme snímek natáčeli, šlo všechno automaticky stranou. Ale studio si zamluvilo 10. březen jako termín premiéry a nechtělo se jej vzdát. Takže můj postoj nakonec byl: „Chlapci, chcete březen desátého, budete to mít v březnu desátého!"
< nějak to vám Usnadnilo Schwabem. Ericem Burumem, H. Stephenem Hirschem, Paul - pomocníky stálými svými pracoval jste výrobě>
Určitě bychom film bez těchto lidí nenatočili. Protože vědí, co potřebuji, natáčení se tím velmi usnadňuje. Dáte jim určité instrukce a oni je přesně splní. S mým asistentem režiséra, Chrisem Soldoem, jsem pracoval už na mnoha filmech, takže výroba byla tak efektivní, jak jen mohla být. Takže se nám podařilo být dva týdny napřed před oficiálním harmonogramem, což odstranilo finanční tlak. Vždycky, když vidím film, udivuje mne, kolik jsme toho za ten rok stihli.
Také jsem nevěděl, do čeho jdu, dokud jsem nebyl přímo uprostřed. Film se skládá z tolika záběrů, z nichž mnohé jsou doplněny různými zvláštními efekty, že to přinášelo jen problémy. Protože některé efekty jsou dobré a vhodně doplňují příběh, jiné nejsou tak dobré. Všechno, co děláte, trvá desetkrát déle, protože musíte neustále posílat jeden záběr zpátky, dokud to není přesně ono. Komunikace mezi vámi a výrobcem zvláštních efektů je důležitá. A ačkoliv spolupráce s Johnem Knollem z ILM byla výborná, ostatní výrobci digitálních efektů - a bylo jich okolo pěti - byla dost obtížná.
Pamatuji si, jak jste jednou řekl, že práce na filmu Mission: Impossible byla vyčerpávající víc, než na čemkoliv jiném. Jak to teď srovnáváte?
Mission: Impossible byl film s otevřeným koncem. Měli jsme více času dotáhnout některé věci a vyzkoušet jiné. A když to nefungovalo, zkusit ještě něco jiného. Zde jsem se více či méně musel soustředit na podstatu sekvencí, hned si je nakreslit do storyboardu, převést do animatiky a tu pak editovat a zařadit do celé kompozice přímo za chodu.
se připravují na natáčení tance v beztížném stavu] |
Musel jsem přejít na úplně jiný způsob natáčení kvůli beztížnému stavu. Jediná věc na vesmíru je, že v něm není nahoře ani dole. Takže jsem musel přemýšlet, jak tohle sdělit divákům.
Líbí se mi vaše použití úhlů kamery, které dezorientuje, nebo otáčející se záběry...
Ano, tyhle záběry pomohou publiku pochopit, kde je problém. Také jsme vždy museli respektovat reálné vědecké poznatky, jak jen to šlo. Proto při natáčení asistovalo několik konzultantů z NASA. Hned od začátku jsem natáčel ze scénáře to nejjednodušší, až zbylo jen určité množství katastrof, velmi specifických. Protože jinak by se na filmu promítly dva roky zpoždění.
|
Animatika je proces, který jsem tady použil poprvé. Určitým způsobem jsem pracoval na svých storyboardech předtím, ale proti tomuto stylu byly velmi primitivní. Jde o způsob animatiky použité v Příběhu hraček, kdy máte trojrozměrné zastupitele představitelů, vesmíru a celkového záběru. Takže když začali záběr vyrábět, měli jasnou představu, o čem bude. A čím víc se vám s animatikou daří, tím jednodušší je vytvořit nákresy pro natáčení, které nakonec budou renderovány. Proces renderování záběrů od začátku do konce trval skoro rok, a bylo jich na 600.
< celý natočit takto>
Ne, nemám na to čas. V podstatě jsem nakreslil storyboard katastrofy s dírou v lodi, ztrátu Woodyho - celou sekvenci od zásahu mikrometeoritem po Woodyho smrt. Také jsem nakreslil storyboard celého konce filmu, od chvíle, kdy vstoupí do planetária až po sekvenci s vírem.
Jak se vám dařilo měnit při natáčení úhly záběru?
Jakmile jednou natáčíte, nemůžete toho moc dělat. Protože jak jednou podepíšete storyboard, můžete přidat jen ty záběry, které nenaruší práci lidí na zvláštních efektech, např. na detailech. A používáte-li něco, co je vykresleno digitálně, musíte záběry natočit úplně přesně.
Tím, jak je zaměřen na nadějnou cestu objevování vesmíru, je film Mise na Mars jedním z nejoptimističtějších filmů.
Ano.
To je pro vás dost neobvyklé.
Víte, to je součást žánru, a je to jedna z mála věcí, u nichž můžeme být optimističtí. Když mluvíte s kosmonauty, a strávili jsme s nimi hodně chvil, myslím, že jsou „poslední hranicí". Je zcela prosta všech obvyklých ďábelských korupcí, jež se objevují ve většině mých filmů. Takže je to určitý druh něčeho nádherného a pro mne jisté odbočení. Je to vyčerpávající všechen ten cynismus po celou tu dobu. A tohle je oblast, kde cynismus nenajdete.
Ve většině vašich filmů vidíme touhu po rodině... mezi sezdanými, mezi rodiči a dětmi, dokonce i mezi členy posádky. Zdá se, že se toto téma u vás neustále opakuje.
Ano, také bych to takto řekl. Ale jde o věci, které objevíte, jen když přemýšlíte nad tím, co vaše dílo říká po letech od své výroby. Protože spoustu věcí rozhodnete v okamžité chvilce a spousta voleb je intuitivních. Ale k těmto neuvědomělým rozhodnutím je určitě nějaká mapa, a najednou zjistíte, že se určitá témata objevují znovu a znovu. Jak mi připomněl kdysi kdosi z Cahiers du Cinema, tak jsem ve skutečnosti nechal zemřít jedinou postavu z Mise na Mars, která je velmi milována, ale nikdo mu nemůže nijak pomoci.
Často jste označován jako chladný režisér s kalkulem, ale nezdá se mi, že by to byla pravda. Myslím, že naopak spousta vašich filmů dokazuje schopnost vcítit se do svých postav. Ve skutečnosti to vidíme i v tomto filmu hned od úvodních záběrů.
Také to tak cítím. Ale těžko mohu odhadnout, co cítí kritika. Asi mají předprogramovaný pohled na to, co to vlastně je De Palma, a když přijdou na projekci, jednoduše tento pohled ihned poměří novým filmem, aniž by otevřeli oči a sledovali, co se vlastně děje na plátně.
To musí být otravné.
Je to únavné a rozčilující. Protože vy říkáte: „Počkejte chvilku. Copak jste neviděl, o co tam šlo?" Útokům kritiky čelím právě těmito dvěma větami, někdy velmi hrubě, jako tomu bylo v době filmu Oblečen k zabíjení (Dressed to Kill), Dvojník (Body Double) nebo Zjizvená tvář (Scarface). A pak si vás těmito filmy nebo Ohňostrojem marnosti (Bonfire of the Vanities) zaškatulkují, a není tomu konec!
Doufám, že veřejné fórum na této stránce (www.briandepalma.net) pomůže něco změnit. I když se občas připojí pár lidí, kterým se vaše filmy nelíbí, dá se s nimi alespoň diskutovat.
Ano. A naštěstí ve Francii to také není problém. Také tam nerozumějí tomu, jak americká kritika reaguje. Vzdal jsem se toho, abych se zajímal proč, a ostatně mi hlavně záleží na tom, abych mohl točit filmy.
Je natáčení filmů stále tak oceňováno, jako tomu bylo v minulosti?
Když člověk natočí tolik filmů jako já, musí vyzkoušet nové věci, které opět podnítí imaginaci, protože už jsem toho zkusil povícero. A chce se také ubránit opakování... dokonce i tehdy, když si člověk nevšimne, že SE opakuje. To se stává každému režisérovi, řekl bych, v pozdní etapě jeho života. Drží se vytváření stejných filmů pořád dokola.
Takže napínám síly v různých žánrech a zkouším, co se stane. Nechávám se inspirovat všemi těmi rozličnými estetickými problémy, rozdílnými charaktery a příběhy různých tvůrců. A pak se vrátím zpět a udělám něco, o čem jsem si soukromě nějaký čas přemýšlel. Je to pro mě neustále pokračující proces. Nikdy není snadné natočit film - jakýkoliv film. Takže si pečlivě vybírám z toho, co se nabízí, ačkoliv jsem málokdy v situaci, kdy všechno, co bych chtěl dělat, se daří udělat.
Existuje nějaká šance, že by se nakonec přece jen natočil film Mr. Hughes (Pan Hughes)?
Doufám. Je to jeden z projektů, který závisí na tom, kdy bude mít Nic Cage čas ve svém rozvrhu. Natáčí čtyři filmy v řadě za sebou, a dokud si nevyčistí mysl, nevím, jestli by se mu tenhle materiál líbil. Ale o tom je filmování vždycky. Stanou se určité věci, jiné zase ne, a nic nemáte kompletně pod kontrolou. V mém věku jediné, co požaduji je, abych byl zdráv a mohl pracovat.
Myslím, že Zničený muž byl mou první lekcí v přípravě na rozčarování, dokonce i když se zdálo, že film se bude určitě natáčet.
Ano, vzpomínám si, že jsem pracoval na verzi Zničeného muže, řekl bych... ach ne, to bylo někdy koncem 50. let. Všechno sám, nic jsem neměl, jen knihu a scénář podle ní. A tak se to vracelo a odcházelo po desetiletí. Celý problém je v tom, jak vizuálně ztvárnit telepatii, což je tak nepříjemná věc, že přijímám rady!
< Sinise Gary očích v třpyt>
< Sinise Gary očích v třpyt> |
Doufám, že určitě. Ale problémem je také mít všechny ty zkušenosti, takže vidíte různá úskalí a víte, co by nefungovalo. U všech filmů mne vždycky opakovaně překvapí reakce. Vždy mne udiví. Není to nikdy přesně to, co jsem si myslel. Říkal jsem si, u Mise na Mars určitě, že se na film lidé budou dívat bez cynismu - jako když jsem se šel podívat na Destination Moon (Cíl: Měsíc). Musíte se na ten snímek dívat očima bez cynismu! Začnete se jinak smát, a to je konec. Nikdy jsem si nevšiml, že by se někdo začal smát při Misi na Mars.
Řekl bych, že Mise na Mars je přesně ten druh filmu, na nějž se člověk musí dívat dětskýma očima.
Přesně tak, přesně tak. O tom to je - brát ty lidi takové, jací jsou. Vím, že je těžké si představit svět, kde je mezi kosmonauty tak čistý vztah, ale přesně to jsou mé zkušenosti ze setkání s nimi. A také mají ten pohled s hvězdami v očích, protože viděli věci, které jsme my nikdy neviděli. Vracejí se s tím pohledem v očích! je na tom cosi magického. Proto jsem usiloval o to ukázat jej, když se Gary Sinise přesunuje. Tihle muži byli někde a dělali věci, jež před nimi nikdy nikdo nedělal. Je podivuhodné, jak tohle všechno kritici odbyli jenom slovy „je to podobné jako Propast, je to určitý druh Blízkých setkání…"
< cítí fanoušci vaši>
Díky Bohu za fanoušky! Pevně věřím, že naše životy budou pokračovat na Síti. A nejen na stránkách fanoušků. Víte, takový ten šílenec, který běhá okolo mne a zkouší získat podpis nebo fotku, není „fanoušek". Já myslím inteligentní lidi. A když se dostanete na jejich stránky, zjistíte, že to není sbírka šílenců, která pomlouvá všechno okolo. Některé příspěvky, které napsali do veřejných příspěvků, jsou jako... Paráda. Řekl bych, že tihle lidi o věcech opravdu přemýšlejí!
To stejné najdete ve francouzských kritikách. Myslím to, co píší tihle lidé... je skutečně zajímavé s nimi mluvit. Protože oni vás opravdu studují. Jejich náhledy do toho, co jste vytvořil, vás nutí dále přemýšlet. A to je něco, co ve zkorumpovaném americkém tisku nikdy nenajdete.
Text byl přeložen a uveřejněn se souhlasem majitele copyrightu ©2000 Billa Fentuma. Všechna práva vyhrazena. Bez písemného svolení vlastníka práv a World Online CZ není dovoleno z tohoto rozhovoru publikovat ukázky, ani celý rozhovor.
Překlad: Jan Lipšanský, World Online CZ.
