Hunger Games: Síla vzdoru 2. část - recenze

Poslední (čtvrtý) film série Hunger Games je o tom, jak parta povstalců prochází rozbombardovaným předměstím, aby se dostali k paláci prezidenta Snowa, kterého chce Katniss zabít. To znamená, že se střídají scény "omylem jsme padli do nějaké pasti" se scénami "pojďme si popovídat o smyslu života, odvahy a obětování". Asi 90 minut. Pak to vypadá, že konečně přijde vyvrcholení filmu a boj o Zimní palác, nicméně tato scéna se ve filmu nevyskytuje (lépe řečeno, Katniss ji nezažije a my ji nevidíme) a následuje ještě 20 minut divného politikaření a několik happyendů...

Vrchovatou měrou platí většina toho, co jsem napsal o prvním (tedy o třetím) dílu. Nabízí se srovnání se sérií "Labyrint: Něco", ale Hunger Games vypadají o trochu výpravněji a vzbuzují dojem o něco kvalitnějšího režiséra.

Pořád ale platí, že žádné peníze, žádné režisérské schopnosti a žádné herecké výkony nemohou zamaskovat skutečnost, že celý děj této ságy je jako něco, co vymyslel žák základní školy o přestávce na záchodě (všechny čtyři díly během jednoho sezení). I když má film "jenom" 135 minut, je to subjektivně asi nejnatahovanější a nejpředvídatelnější věc, jakou jsem letos viděl.

Zdaleka nejzajímavější postavou filmu byl prezident Snow a je škoda, že jsme si ho neužili víc. Jeho motivace dávaly největší smysl...

Hodnocení: 50 %

P.S: Pokud už na film půjdete, tak výrazně nedoporučuji 3D verzi (která je "falešná", vyrobená dodatečně). Jednak je ve filmu mnoho tmavých míst a především režisér často pracuje s hloubkou obrazu a rozostřováním blízkých / vzdálených objektů a postav, což je ve 3D hrozně nepříjemné a popírá to smysl trojrozměrného obrazu.