Hugo Weaving vstoupil do povědomí diváků úlohou všemocného Agenta Smithe v akční sci-fi podívané Matrix (1999). A když se představil jako eflský kníže Elrond ve tolkienovské trilogii Pán prstenů (2001-2003), kdekdo se začal tázat, odkud že se vzal charismatický herec, ztělesňující stejně přesvědčivě nezlomného záporáka jako vznešeného hrdinu. Filmoví fajnšmekři správnou odpověď znali. Učaroval jim už ve dvojici titulů, které dokázaly překročit hranice Austrálie: zazářil rolí slepého fotografa Martina v černé komedii Důkaz (1991) i jako transvestita Mitzi v road-movie Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994).
Hugo Wallace Weaving se narodil 4. dubna 1960 v nigerijském Austinu, kočovný život jeho otce jej v dětství zavedl také do Jižní Afriky a Velké Británie, aby se nakonec rodina vrátila do domovské Austrálie. Do Anglie se však Hugo během dospívání vrátil, studoval totiž na bristolském internátě Queen Elizabeth's Hospital School. Hereckou dráhu započal coby student National Institute of Dramatic Art (1976-1981), kde se sešel s jinými dnes slavnými muži – Melem Gibsonem a Geoffreym Rushem. Spíše než ve stopách Gibsonových, jenž se rychle stal mezinárodní hvězdou, vykročil Weaving obdobným směrem jako Rush, když se v průběhu osmdesátých a devadesátých let stal jednou z největších osobností australské filmové, televizní, ale především divadelní scény (zdomácněl hlavně v Sydney Theater Company).
Před kamerami Hugo Weaving debutoval v roce 1980 drobnou roličkou v dramatu ...Maybe This Time. Už jeho další filmová úloha, mladík Andy z chudinské periferie Sydney, který sní o spisovatelské dráze, v nízkorozpočtovém snímku The City's Edge (1983), byla rolí hlavní. Prosadil se úlohami mužných, střídavě arogantních a romantických hrdinů. K těm prvním patřil hlavně kapitán anglické reprezentace v kriketu Douglas Jardine v televizní dramatizaci proslulého utkání mezi týmy Anglie a Austrálie Bodyline (1984) i volnomyšlenkářský učitel Jonahtan Crow v historickém dramatu For Love Alone (1986). Z romancí se pak výrazněji zapsala The Right Hand Man (1987).
Od konce osmdesátých let Weaving ztělesňuje ústřední hrdiny těch nejočekávanějších australských projektů – v roce 1989 se objevil v televizní minisérii Bangkok Hilton po boku Nicole Kidmanové jako advokát mladé ženy, jež je obviněna z pašování drog. Jeden ze svých životních výkonů podal vedle začínajícího Russella Crowea jako misantropní slepec Martin, který podvědomě hledá někoho, komu by mohl důvěřovat, v temné komedii Důkaz (1991) – získal za ni australskou výroční cenu AFI. Jako veskrze šťastné se ukázalo zejména tvůrčí setkání Huga Weavinga s režisérem Stephanem Elliottem. Krimikomedie Podvodníci (1993) o manželském páru (Weaving, Josephine Byrnesová), který se snaží utajit pojišťovací podvod, ještě výraznější ohlas nevzbudila. Zato nápaditá komediální road-movie Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994) o trojici transvestitů putujících se svou show po konzervativním australském venkově se stala nečekaným celosvětovým hitem. A velký podíl na tom měli ústřední protagonisté – vedle Weavinga Guy Pearce a Terrence Stamp. V dalším australském megahitu, zvířecím příběhu Babe – galantní prasátko (1995) pak Weaving nadaboval starého ovčáka Rexe.
V prvních letech po dvojnásobném úspěchu Weaving úspěšně odolal volání Hollywoodu a zůstal věrný australské kinematografii. Po letech si opět zopakoval romantického hrdinu, i když poněkud netradičního, když v komediální road-movie True Love and Chaos (1997) ztělesnil opileckého rockera Morrise, pokukujícího po mladé spolujezdkyni (Miranda Ottová). Mihl se ale také komedií Ložnice a kuloáry (1998) jako sebevědomý homosexuální obchodník s nemovitostmi Jeremy. Ale především – v komorním psychothrilleru The Interview (1998) podal skvělý výkon jako Eddie Fleming, muž, který se během policejního výslechu dozvídá o svém obvinění z několika vražd. Obdržel za něj už druhou cenu AFI.
K výšinám popularity Huga Weavinga vymrštil ultramoderní sci-fi thriller bratrů Wachowských Matrix (1999). Snímek natáčený v Austrálii objevil Weavinga pro valnou většinu filmových diváků – a jeho všemocný „bezpečnostní počítačový program“ Agent Smith byl dostatečně démonický a zlověstný, aby se přiřadil mezi vůbec nejpůsobivější filmové padouchy. A mnoho na tom nezměnila ani dvě o poznání slabší pokračování Matrix Reloaded a Matrix Revolutions (oba 2003), která nedala Weavingovi patřičný prostor, aby svou roli ještě vyšperkoval. Pro změnu na Nový Zéland se Weaving přesunul kvůli natáčení jiného spektáklu, trilogie podle J. R. R. Tolkiena Pán prstenů. Ve snímcích Společenství Prstenu (2001), Dvě věže (2002) a Návrat krále (2003) představil jako vznešený elf Elrond a přestože v nich účinkoval vlastně jenom epizodně, i na malé ploše si dokázal získat mnoho a mnoho fanoušků.
Weavingovy návraty k menším produkcím nejsou příliš časté, za vypíchnutí stojí snad jedině hořká romance Ruská panenka (2001), v níž si zahrál společně s kolegou z Pána prstenů Davidem Wenhamem a která jej představila jako posmutnělé soukromé očko Harveyho. Společně s dalšími mezinárodně slavnými Australany Cate Blanchettovou a Samem Neillem se objevil v thrilleru z prostředí drogových závisláků Malá ryba (2005). My však můžeme Weavinga spatřit pouze v rozmáchlých hollywoodských produkcích. Tou poslední je thriller z fašistické Anglie budoucnosti V jako Vendeta (2005), k němuž napsali scénář bratři Wachowští. Weavingův titulní hrdina anarchista V je sice po celou dobu skryt za zlověstnou usměvavou maskou, o to spíš však je nutno ocenit hercovu „rozhlasovou“ práci s hlasem, tu podmanivým, tu zase zlověstným.
