ELLIOT GOLDENTHAL – PROFIL HUDEBNÍHO SKLADATELE
Je jedním z největších skladatelů dnešní doby. Je to možná strohé konstatování, ale je to skutečně tak. Jeho hudba se dá nejvíce přirovnat k podivnému snu, kdy se na vás valí ohromné abstraktní cosi a vy tomu nemůžete uniknout. Pod jeho taktovkou se tóny nemění v příjemné melodie, ale v ohromnou vypointovanou masu hudby, která se každou chvíli promění v ohromující explozi.
O Elliotově (1954) budoucím zaměření bylo rozhodnuto už v roce 1968, kdy složil hudbu pro školní baletní představení. Tehdy jako čtrnáctiletý propadl tónům hudby a nějakou chvíli se pak poflakoval mezi různými newyorskými avantgardními hudebními spolky, jiným směrem ho postrčil až jeho mentor John Corigliano (Oscar za Krvavé housle), který ho zasvětil do krás jevištních hudebních inscenací, kterým Elliot doslova propadl a nechal se jimi pohlcovat celá 70. léta.
K filmu se dostal krátce až v roce 1979, kdy se mu vyplatila přátelská pouta s newyorkskou avantgardou a složil hudbu pro dva nezávislé filmové projekty Andyho Warhola – Blank Generation a Cocaine Cowboys. Snímky podobného ražení se tehdy, stejně jako dnes, točily jen pro úzkou skupinu lidí, Elliot neměl šanci se pořádně zvýraznit a brzy se vrátil k divadlu. Tam poznal svoji budoucí manželku, divadelní režisérku Julii Taymorovou (Titus, Frida), společně s ní zkomponoval hudbu k jejímu televiznímu snímku Fool´s Fire a částečně tak přičichl opět k filmu. Následovalo jejich divadelní oratorium Juán Darien, které se stalo celosvětově úspěšné a v roce 1998 za něj Elliot získal ocenění OBIE.
Ale to trochu předbíháme, je totiž rok 1989, který se pro Elliota stal do jisté míry zlomový, po úspěchu s Juánem Darienem se o něj začínají zajímat filmaři a on teď stojí před prvním velkým filmovým projektem v svém životě – horror Hřbitov domácích zvířátek. Složil pro něj hodinu ďábelské, částečně geniální kakofonie, která tehdy musela otřást současným hollywoodem více než dost a všem muselo dojít, že tenhle chlapík nikdy nebude skládat hudbu pro rodinné komedie – vždyť je to evidentní démon! Ti, co rozpoznali Elliotův talent, přišli sami. V zástupu si na něj stál Gus Van Sant se svým ranným počinem Drugstore Cowboys, David Fincher debutující na Vetřelci 3 mu poskytl peníze na půlroční experimentování a na dveře klepal i sám velký Joel Silver, který Elliotovi poskytl možnost komponovat pro akční snímek Demolition Man se Sylvesterem Stallonem. Proč přijal tuto nabídku? „Hned ze začátku mi ten film přišel jako hloupost, ale věděl jsem, že při skládání se zaručeně pobavím...“
Pokud se ptáte, zda-li mu spolupráce s Joelem Silverem otevřela dveře k dalším vysokorozpočtovým trhákům, tak rozhodně ano. Nicméně Elliot do nich nevstoupil (s výjimkou dvou dílů Batmana), našel se s režisérem Neilem Jordanem (nominace na Oscara za hudbu k Interview s upírem a Michael Collins) a věnoval se i pro něj zajímavějším projektům (spolupráce s manželkou Julii na adaptaci Shakespearova Titus Andronicus a též Oscar za Fridu), včetně vzpomínkové kompozice k 20. výročí ukončení války ve Vietnamu s názvem Fire Water Paper.
RECENZE SOUNDTRACKŮ z tvorby Elliota Goldenthala:
První ryze akční, už od pohledu nářezový film v Goldenthalově filmografii. Čeká-li však někdo pořádné rejdy orchestru, úderné perkuse vytvářejí celkově mohutnou hudbu, které je Goldenthal schopen, bude zklamán. Protože snímek S.W.A.T. je adaptací seriálu ze 70. let (a všichni dobře známe tu legrační seriálovou hudbu oné doby), pojal Goldenthal tuto kompozici především jako parodii na ni. Hned úvodní desetiminutová Bullet Frenzy zní jako typická seriálová znělka, elektrické kytary vytvářející jednoduché motivy, do toho údery evidentního automatického bubeníka a pod tím občas v akčnějších skladbách klasický orchestr, ovšem nikoliv typický Goldenthalovský. Pohodovější skladby (Don´t Shoot Me Baby, My Big Black Assault Weapon) zní jako typické sedmdesátkové funky, v některých pasážích přecházejí do skutečně hodně odlehčené formy. Samozřejmě na nějakou vychytanou akci taktéž dojde a jedná se o ty nejlepší momenty, těch ale není zase až tak moc a v 35 minutách Goldenthalovy hudby se lehce ztrácejí. Zbytek hudby tvoří čím dál tím slabší Apollo Four Fourty (na soundtrack se dostali zřejmě jen díky tomu, že název jejich songu Time Is Running Out sympatizuje s námětem filmu), trapná skladba nazvaná Samuel Jackson od jakýchsi Hot Action Cop (počítám, že se jedná o nějaký úchylný vtip) a jedna skladba mladého skladatele Dannyho Sabera (spolupráce na Million Dollar Hotel a Blade 2) S.W.A.T. 911, která mi na celém soundtracku přišla nejzajímavější. Přiznám se, že jsem od Goldenthalova nečastého úniku do světa blockbusterů čekal něco mnohem lepšího.
Hodnocení: 60 %
Interview With The Vampire / Interview s upírem
Goldenthalovo cenné seznámení s režisérem Jordanem přišlo ve chvíli, kdy původní hudba skladatele George Fentona nebyla vhodná do celého filmu a on musel v šibeničním termínu (28 dní) složit novou hudbu. Asi málokdo tušil, že výsledkem bude vynikající soundtrack se zaslouženou nominací na Oscara. Charakterově se hudba pohybuje od chmurných (Born To Darkness Part 1) k smutným (Madeleine´s Lament) skladbám, zajímavé je využití chlapeckého pěveckého sboru v perfektní Libera Me nebo uhnaného mužského dechu (Claudia´s Allegro Agitato). V nástrojové sekci nechybí skleněná harmonika, housle, harfa nebo pro Goldenthala typický klavír, nechybí ani démonické smyčce (Escape To Paris), které ve vhodné chvíli naberou až nebeské rozměry a za opět sklouznou k bolavému smutku postavy Louise (Brad Pitt).
Hodnocení: 80 %
Michael Collins
Skládat hudbu k filmu o irském národním hrdinovi Michaelu Collinsovi považoval Goldenthal za čest. Tuto kompozici označuje za svoji nejoblíbenější – a jak by ne, když se jedná o druhou spolupráci s Neilem Jordanem a jeho druhou nominaci na Oscara. Michael Collins je nádherná, monumentální a smutná záležitost zároveň. Nechybí překrásný klavírní motiv (Train Station Farewell), monumentální akční skladby (Winter Raid, Football Match) ani posmutnělé smyčcové kousky (Easter Rebellion). Náramně tu naložil i s překrásným vokálem Sinead O´Connor! Stačila krátká chvíle a Michael Collins se stal nejvyhledávanějším kouskem v Goldenthalově diskografii.
Hodnocení: 100 %
Heat / Nelítostný souboj
V soundtracku Heat se poprvé dostává k oné v úvodu zmíněné „proměně v ohromující explozi“. Je to ve skladbě Heat, kde smyčce Kronos Quartet, Goldenthalův „kytarový orchestr“ (osm odlišně naladěných kytar) a ječící mužský vokál pomalu stupňují svoji intenzitu a na samotném konci sedmiminutové skladby nabídnou omračující vyvrcholení. A to je jen úvod do vůbec nejúžasnějšího Goldenthalova alba, kde se další jeho vynikající skladby (Of Separation, Run Uphill, Predator Oratorio a řada dalších) kloubí s chytře vybranými interprety nesoundtrackového žánru (Brian Eno, Passengers, Michael Brook, Einsturzende Neubaten, Moby ...). Lepší hudbu ani tento podobně dokonalý snímek snad nemohl mít.
Hodnocení: 100 %
