O rozdílu ve vnímání animace mezi Východem a Západem bylo napsáno mnoho. Kromě sporadických evropských produkcí je animovaná tvorba v euroamerických kinech zaměřena pouze na děti. V současnosti je navíc doménou studií Pixar/Disney a Dreamworks. Jejich letošní soutěžení (Příběh žraloka (Shark Tale) vs. Užasňákovi (The Incredibles)) narušil i v českých kinech pouze poněkud obskurní Polární expres (Polar Express) Roberta Zemeckise.
Japonská studia oproti tomu kromě tvorby pro děti neváhají produkovat i animované filmy cílené na dospělé publikum – viz letošní Ghost in the Shell 2.
Hrob světlušek se, podobně jako Masakiho starší Hadashi no Gen (Barefoot Gen), odehrává na konci druhé světové války. Čtrnáctiletý Seita utíká se svou čtyřletou sestřičkou Setsuko před americkým náletem do bunkru, kde by se měl setkat s matkou. Matka se ale stane obětí útoku, jejich dům je rozbombardován a Seita se musí o Satsuko postarat sám – otec slouží u japonského námořnictva. Vezme ji k tetičce z alespoň pátého kolene a čeká tu na dopis od otce… který nepřichází.Hrob světlušek je sestupnou spirálou par excellence. Tetička Seitu trošku poždímá, a pak sourozence ze svého domu vyštípá. Seita sice má příbuzenstvo kdesi v Tokiu, nezná ale jejich adresu. Proto se s Satsuko zabydlí v opuštěném krytu na břehu jezera. Idylku kazí drastický nedostatek jídla. Kluk se snaží protlouct, ale nemůže to chytit za ten správný konec. Od úvodního obrazu navíc víme, jak smutně celý příběh skončí. Toto není film pro nedělní dopoledne.
Hrob světlušek vznikl na základě stejnojmenné knihy Akiyukiho Nosaky, který díky válečnému hladomoru ztratil malou sestřičku a kladl si to za osobní vinu.V takové perspektivě nabírá snímek ještě tragičtější linky. Takahata na druhou stranu zbytečně bije na sentimentální zvony a zejména v pozdějších pasážích své hrdiny stylizuje do jednoduchých, slzopudných poloh, díky nimž se rozmělňují jinak silné scény přátelství obou sourozenců. Seita je na svůj věk nakonec neuvěřitelně bezradný a kromě krádeží mu autor nedá prostor na kloudnější akci. Slábnoucí Setsuko zase pořád brečí.
I tak zůstává Hrob světlušek pozoruhodnou výpovědí o vlivu války na morálku civilistů a o utrpení těch, kteří se ocitli mimo obranné valy svých rodin. Válka sama je pak nahlížena střízlivě, bez módních retuší. Seita i jeho teta jsou přesvědčeni o síle císařské armády. Když ale přijde porážka a Seita se diví, spoluobčané se mu vysmějí – nikdo z nich nic jiného zjevně nečekal. Díky absenci rozmanitější akce vyniká Hrob světlušek sladce truchlivou atmosférou, za kterou stojí smyčce a především precizní animace studia Ghibli. Mírové kulisy jsou takřka pohádkové, bomby a požáry je však hoblují drsným smirkem. Obraz často na několik vteřin ustrne do ilustrace, na horizontu zase neúnavně hoří japonské dřevěné domky.
Traduje se, že animátoři současně s Hrobem světlušek pracovali i na roztomilém dětském Miyazakiho Tonari no Totoro, a obě díla se jim pod rukama pletla. Zprvu byly oba snímky také distribuovány spolu.Hrob světlušek je obecně považován za jeden z nejsrdceryvnějších animovaných filmů. Mě osobně dojal spíše karkulkovský přepis Jin-Rô, Hrob světlušek ale stojí rozhodně za vidění – směs okatých dětí, ohnivých bomb a bezbranných světlušek se prostě jen tak nevidí.
