Dějiny starověké Číny jsou pro nezasvěceného až nepřehledně členité, naplněné četnými pokusy o sjednocení rozdrobených a navzájem bojujících státečků. První císař, který zemi sjednotil, pocházel z říše Čchin a žil ve 3. století př.n.l. Vypráví se o něm samozřejmě řada legend, ale také doložených zpráv o krutosti a bezohlednosti, s jakou sjednocení upevňoval. Doba tohoto panovníka tvoří pozadí nového čínského velkofilmu Hrdina, který se otevřeně přiznává k inspiraci jednou z legend. Moci chtivé panovníkovy úmysly podnítily mnoho nepřátel, kteří jej chtěli zavraždit. Nejpověstnějšími se stali tři, dva muži a jedna žena. Nikdy neuspěli - ale ani císařským ozbrojencům se nikdy nepodařilo obratné bojovníky dopadnout.

Jednoho dne stane před císařem mladík s přezdívkou Bezejmenný, jenž tvrdí, že zmíněné atentátníky zneškodnil jednoho po druhém. Získal za to neslýchané privilegium: mohl se k vladaři přiblížit na pouhých deset kroků, blíž než kterýkoli ze smrtelníků... Rámec příběhu tvoří právě panovníkova rozmluva s Bezejmenným. Jednotlivé epizody z barvitého líčení pak spatříme v přímém zpodobnění. Jenže režiséru Čang I-mouovi (natočil řadu ceněných filmů - např. Rudé pole, Zavěste červené lucerny či Šanghajskou triádu) nebylo nic vzdálenějšího než jednoduchá syžetová linie. Když Bezejmenný vylíčí svou verzi událostí, císař jej obviní ze lži a vyloží vlastní pojetí. Podle něho je Bezejmenný tím nejrafinovanější zabijákem, neboť své druhy přesvědčil, aby životy obětovali v jeho prospěch. Věděl totiž, že za odměnu získá přístup do panovníkovy těsné blízkosti, takže nic nebude stát v cestě vražednému úmyslu.

Film je výrazně stylizovaný, každý pohyb i gesto získávají rituální důstojnost. Zdůrazňuje statičnost obrazu i vyprávění ve zvláštní kombinaci s pompézností davových výjevů. Všudypřítomnou majestátnost umocňuje i temně dunivá hudba, kterou složil Tan Dun. Na snímku nejvíce zaujmou dva faktory: jednak baletně stylizované scény nelítostných soubojů, jejichž aktéři získávají nadpozemské pohybové schopnosti (mohou se vznášet ve vzduchu, dotýkat se vodní hladiny atd.), jednak podmanivá krajinomalba, která svou barevností i zachycovanými tvary tvoří úžasné pozadí předváděných výstupů, někdy až příliš nápadně prodírající se do popředí. Za kamerou stál Christopher Doyle, schopný zachytit jak zadumané příšeří skromných příbytků (viz. snímek Stvořeni pro lásku), tak velkolepou, okázale prezentovanou malebnost.

Režisér si libuje ve zvláštních průhledech, v nichž chce postihnout zlomek sekundy – např. roztříštění vodní kapky pronikajícím mečem. Režijní styl I-mouův je vytříbený, ale nepříliš původní. Zjevně se zde odráží vliv nedávno uvedeného snímku Tygr a drak, z něhož si režisér dokonce vypůjčil doslovnou citaci v podobě zápasu nad korunami stromů. Neprůhledně zvířené listí, postupně získávající zkrvavělou barvu, umocňuje emotivní dopad této scény. Herecké výkony, přes akrobatickou ohebnost pohybů sošně strnulé, přesně zapadají do režisérova pojetí. Nalezneme zde i známé tváře jako Jet Li, Tony Leung, Donnie Yen nebo Čang C‘-i, která hrála rovněž ve snímku Tygr a drak. Čang I-mou natočil film v mnohém výmluvný, přitom dostatečně sdílný pro každého, kdo je ochoten přijmout jeho osobitost.