Hvězdně obsazený thriller pohrávající si s prvky nadpřirozena zdánlivě kráčí ve stopách věhlasného Šestého smyslu (1999). Ve snímku Hranice života však nic není tím, čím se zdá být…
Mladý student umění Henry Letham (Ryan Gosling) před několika měsíci havaroval se svým autem, od zdemolovaného a hořícího vozu však odešel se vztyčenou hlavou a na těle nezraněn. Totéž se ale nedá říct o jeho duši. Problémy spojené s traumatem jej nakonec přivedly k psychologovi. Jeho případ po zhroutivší se kolegyni Levyové (Janeane Garofalová) přebírá terapeut Sam Foster (Ewan McGregor). Ten se do mladíkova případu postupně doslova vžívá. Snad proto, že se mu mladík svěřil, že se přiblížil den Henryho sebevraždy. A pro Sama, který před časem jen taktak zachránil svou přítelkyni Lilu (Naomi Wattsová), když si pokusila vzít život, je přímo posláním zabránit Henrymu naplnit jeho plán. Začíná boj o život mladíka, který jakoby se do země propadal a stejně nečekaně se zase objevoval. A dějí se i jiné prapodivné věci. Proč Henry považuje Samova mentora doktora Pattersona (Bob Hoskins) za svého otce? Jak to, že se Sam při svém pátrání setkal s Henryho matkou, která měla před několika měsíci zemřít?
Švýcarský režisér Marc Forster se v poledních letech profiluje jako pozoruhodná filmařská osobnost, která si dovede pohrát nejen se zvoleným žánrem, ale i s divákem. Po syrovém psychodramatu z amerického Jihu Ples příšer (2001) a malebném životopisu dramatika J. M. Barrieho Hledání Země Nezemě (2004) natočil ryze moderní thriller Hranice života. Scénář Davida Benioffa (literární předloha i adaptace dramatu 25. hodina, ale také velenevydařený velkofilm Trója), jež hrozil stát se v rukou jiného režiséra tuctovou podívanou, Forster dokázal oživit mnoha filmařskými nápady, které jen vzácně sklouznou k manýrismu v podobě velmi, velmi netradičních záběrů (například když plocha ulétávajícího balónku poslouží jako „promítací plátno“ pro následující scénu). Netradičnost Forsterova filmařského pojetí podporují nejen svérázné úhly kamery a záběrová neotřelost, ale i výtvarná stránka snímku, která se až na jedinou výjimku v podobě novoaglického sídla Lethamových vyhýbá čemukoli tradičnímu. Moderní architektura, moderní nábytek, moderní umění, to vše sloužilo jako motto pro Forsterův štáb v čele s autory výpravy Kevinem Thompsonem a Jonathanem Arkinem. Závěrečné rozuzlení navíc Foersterovi vystavuje omluvenku před nařčením z pouhé vnějškové efektnosti. I ten sebevýstřednější filmařský nápad lze nakonec uznat jako přijatelný.
Hranici života můžeme chápat jako velice osobní film Marka Forstera. Režisér se v něm totiž dotýká dvou svých celoživotních témat. Tím prvním je společenská vykořeněnost a podivínství, které v podobě ústředních hrdinů prochází třemi Forsterovými snímky natočenými v Hollywoodu, ale i jeho prvními školními a nezávislými tituly. V případě Hranice života tento motiv reprezentuje Goslingův Henry Letham připravující se na zdánlivě neodvratné – na svou sebevraždu. Právě sebevražda je dalším tématem, které prochází dosavadním Foersterovým dílem. Objevuje se už v Plese příšer a dokonce i v jeho vůbec prvním dokumentu Silent Windows (1993) věnovaném tématu teenagerů, kteří si vzali život. A Forsterův zájem posléze jistě prohloubila i sebevražda jeho bratra v roce 1998. Co je to za puzení, které člověka přiměje násilně završit svůj osud? Odpovědi od Forstera nečekejme, zkoumání této otázky však ano.
Hereckým králem filmu je nejmladší z protagonistů. Ryan Gosling jako rozervaný umělec, který je na jedné straně smířen se svým osudem, a na druhou stanu se se sebou snaží bojovat, opět dokazuje, že roste do herecké extratřídy. Spousta zkušenějších a zatím slavnějších kolegů jeho intenzivnímu výkonu prostě nemůže stačit. Týká se to hlavně Ewana McGregora, který se pere se svým uběhaným a udiveným Samem Fosterem. McGregorovi výjimečně sedí mužové z okraje společnosti, v kůži „normálních“ chlapíků z lidu se ale necítí jako v té své. Hereckému střetávání dvou mužů pak jenom přihlíží Naomi Wattsová jako Samova přítelkyně, učitelka umění Lila. V solidní formě se představuje zkušený harcovník Bob Hoskins, zásadním problém jeho postavy však zřejmý – ve scénáři je jeho figura jenom do počtu. A o Janeane Garofalové, která se mihne v úloze opilecké psycholožky Levyové, vlastně můžeme napsat přesně totéž.
Na diváka čeká především solidní thriller natočený s invencí, jež je Forsterovi vlastní. Příběh modelovaný podle osvědčeného vzoru, který se zrodil s premiérou Šestého smyslu (1999), nabídne nečekané rozuzlení, jehož úkolem je rozlousknout stále nejasnější děj. A nečekaného rozuzlení se publikum opravdu dočká. Dosud nepřesvědčené a váhající by mohl navnadit herecký výkon, který je příslibem velkých věcí příštích ze strany jeho původce Ryana Goslinga.
