
Howl’s Moving Castle i Steamboye totiž spojuje podobné vnímání spojení historie s budoucností: věk páry vyhřezlý z břicha středověku, věk páry jako větev pro nemilosrdné květy věku mnohem modernějšího. Oba snímky se také odehrávají v Evropě, a ačkoli Steamboy se sám datuje na přelom 19. a 20. století, zhruba 30 let před Howl’s Moving Castle, kulisy jsou si v obou případech velmi podobné.

Jak už předesláno, odehrává se HMC v Evropě. Ve střední Evropě, abych byl přesnější - alespoň dle hrázděných domů a alpských scenérií, které tak přesně evokují obaly od cukroví. Po řece plují jachetky, na úbočích se pasou stáda neposedných kraviček a ve vzduchu visí válka. Nebe brázdí aeroplány s mechanickými křídly a tvary podobnými rybám. Vody čeří torpédoborce. Vojáci mají uniformy jak od Andersena. A čarodějové jsou ve vládních službách…

Sophie se do Howla zamiluje a když to prožívá, mění se zpátky v 18letou dívku. Sama ale na Howla nevyrukuje s tím, že by chtěla kletby zbavit. Osud naopak svede dvojici z temnou čarodějnicí a všichni musí nějak prokormidlovat hrůzami lidské války.

Humánní poselství je nepřehlédnutelné, kouzelníci ve službách lidských armád ale naznačují Miyazakiho skepsi… nebo jen momentální vyčerpání?
Na snímku je zajímavější jiná věc – stáří hrdinky. V japonských animé je hrdinka obvykle sotva plnoletá. V Howl’s Moving Castle ale po většinu času sledujeme stařenku nad hrobem. Miyazakimu se jednak daří v charakteru oddělit obě Sophiiny identity, jednak jde nejen ve světě japonské animace, ale ve světě vůbec o docela odvážný krok, který zaslouží potlesk.
Kreslířsky je Miyazakiho snímek špička, animátorsky též, hudebně a dabérsky jakbysmet.