Loňský rok byl bezpochyby rokem japonské animace. V průběhu několika málo měsíců se objevila blyštivá 3D verze příběhu Appleseed Shinji Aramakiho, komplexností ohromující Ghost in the Shell II: Innocence Mamoru Oshiiho a také velkolepě zpracovaný Steamboy Katsuhira Ôtoma (Akira). Právě Steamboy ze studia 4°C se přitom při sledování Howl’s Moving Castle dere z celé trojice na mysl nejčastěji.Howl’s Moving Castle i Steamboye totiž spojuje podobné vnímání spojení historie s budoucností: věk páry vyhřezlý z břicha středověku, věk páry jako větev pro nemilosrdné květy věku mnohem modernějšího. Oba snímky se také odehrávají v Evropě, a ačkoli Steamboy se sám datuje na přelom 19. a 20. století, zhruba 30 let před Howl’s Moving Castle, kulisy jsou si v obou případech velmi podobné.
Howl’s Moving Castle je adaptací pohádky britské autorky Diany Wynne Jonesové. Už hledání inspirace v zahraničí je u Miyazakiho novum a stojí za to ptát se, co si autor známý studnicí vlastních démonů slibuje od démonů cizích. Snad je to globálnost dosahu jeho díla. Jak už předesláno, odehrává se HMC v Evropě. Ve střední Evropě, abych byl přesnější - alespoň dle hrázděných domů a alpských scenérií, které tak přesně evokují obaly od cukroví. Po řece plují jachetky, na úbočích se pasou stáda neposedných kraviček a ve vzduchu visí válka. Nebe brázdí aeroplány s mechanickými křídly a tvary podobnými rybám. Vody čeří torpédoborce. Vojáci mají uniformy jak od Andersena. A čarodějové jsou ve vládních službách…
Sophie je dospívající dívka, která strouhá čas v rodinném kloboučnictví. Jednou v noci ji navštíví tajemná čarodějnice (z) pustiny (názvuk Naushiky z Větrného údolí (Kaze no tani no Naushika)) a nechová se příliš mile. Sophie jí z krámku vypakuje a čarodějka Sophii prokleje. Sophie zestárne na 90 let. Podobně jako mladý hrdina z Princezny Mononoke (Mononoke Hime) se Sophie zdekuje z města, na rozdíl od svého předchůdce však není vázána časovým zámkem záhuby. Aby řeč nestála, namane se Sophie k tomu, že okolo zrovna putuje přerostlá mechanická chajda zemanovského střihu na 4 nohách – Howlův pohyblivý zámek. Zámek pohání démon ohně zvaný Calcifer. Howl sám je fešný mladý kouzelník, který si zahrává s černou silou, když se na příliš dlouhou dobu mění v divokého bojového orla. Sophie se do Howla zamiluje a když to prožívá, mění se zpátky v 18letou dívku. Sama ale na Howla nevyrukuje s tím, že by chtěla kletby zbavit. Osud naopak svede dvojici z temnou čarodějnicí a všichni musí nějak prokormidlovat hrůzami lidské války.
Příběh Howl’s Moving Castle je otřepaný jako loňský drak, ty z diváků, kteří Miyazakiho znají, v mistrově nejnovějším kusu nic nepřekvapí. Humánní poselství je nepřehlédnutelné, kouzelníci ve službách lidských armád ale naznačují Miyazakiho skepsi… nebo jen momentální vyčerpání?
Na snímku je zajímavější jiná věc – stáří hrdinky. V japonských animé je hrdinka obvykle sotva plnoletá. V Howl’s Moving Castle ale po většinu času sledujeme stařenku nad hrobem. Miyazakimu se jednak daří v charakteru oddělit obě Sophiiny identity, jednak jde nejen ve světě japonské animace, ale ve světě vůbec o docela odvážný krok, který zaslouží potlesk.
Kreslířsky je Miyazakiho snímek špička, animátorsky též, hudebně a dabérsky jakbysmet.
