David Cronnenberg se po třech letech opět vrací s novým snímkem Dějiny násilí a po boku mu je opět jeho věrný skladatel Howard Shore. Ten se do všeobecného vědomí diváků i posluchačů filmové hudby dostal až teprve nedávno sérií Pána prstenů (za kterou získal dva Oscary a jednoho sdíleného). Se jménem Davida Cronnenberga jsou ale jeho cesty spojeny už od samých začátků jkariéry skladatele filmové hudby (předtím se živil jako hudební dramaturg Saturday Night Live). Oba se dali dohromady koncem sedmdesátých let. Cronnenbergův snímek The Brood byl teprve druhým Shoreovým počinem, nicméně po té, co složil k onomu filmu zběsilý kakofonický blázinec, bylo evidentní, že ti dva si velmi dobře rozumí. Pouto bylo ukováno a zdá se, že rozpojeno nebude zřejmě nikdy.

Později se Cronnenberg a Shore podepsali pod filmy jako Scanners, Videodrome, Přiliš dokonalá podoba, Nahý oběd, M Butterfly, Crash či eXistenZ. Zajímavé je, že zatímco Cronnenbergovy snímky si své diváky vždy našly, Shoreovou hudbou bylo často opovrhováno a stala se až jakýmsi undergroundem na soundtrackovém poli. Shore při práci na Cronnenbergových filmech příliš nerespektoval klasické hudební postupy, což ještě donedávna děsilo ortodoxní zastánce klasické filmové hudby (vzpamatovali se poté, hudba k Pánovi prstenů začala sbírat pětihvězdičková ocenění). Je až s podivem, že se později Shore dostal i k normálnější látce, jakou byli např. Velký či Philadelphie. Dějiny násilí jsou z tohoto pohledu jedny z nejnormálnějších, ale rozhodně ne nejobyčejnějších děl z per obou tvůrců.

Shoreova hudba je jedním z nejsilnějších prvků filmu, introvertní a téměř nevýbušná, nádherně koresponduje s obsahem celého filmu a obrazem. Z počátku soundtracku (Tom, Cheerleader) nádherně vykresluje obyčejnost života Toma Stalla (Vigo Mortensen), dočkáme se zde i jeho idylického rodinného motivu na lesní rohy. Po incidentu v restauraci, který vyvolá na světlo Tomovy „dluhy minulosti“, pak hudba nabere na osudovosti a dramatičnosti a pomalu finišuje až k poněkud černo-humornému závěru. Zde se objeví hlavní hudební motiv celého snímku (v celé své kráse ve skladbě The Starcaise, jinak též i v Diner či ve Violence) – milostné téma v hrůzné škatulce...

Orchestrací hudba připomene spíše temnější pasáže z Pána prstenů. Hodně smyčců a dechů, experimenty z minulosti jsou odsunuty na druhou kolej (ačkoliv pár náznaků, třeba pocuchané smyčce v úvodu Motel, se zde ještě pořád najde) a Dějiny násilí se tak mohou přiřadit k tomu normálnějšímu ze Shoreovy tvorby.

Verdikt: Silný soundtrack k hodně silnému filmu ...

Hodnocení: 80 %

Seznam skladeb:

01. Motel (3:11)

02. Tom (1:58)

03. Cheerleader (1:31)

04. Diner (1:50)

05. Hero (2:42)

06. Run (2:25)

07. Violence (3:12)

08. Porch (4:17)

09. Alone (1:36)

10. The Staircase (2:44)

11. The Road (3:06)

12. Nice Gate (3:15)

13. The Return (4:39)

14. Ending (3:48)

Celkový čas: 40:14