I v čínské kinematografii nacházíme nápodobu západních thrillerů, navíc naroubovanou na módní vlnu ochrany přírody. Horská hlídka se odehrává v tibetských dálavách, kde řádí dobře organizované gangy pytláků, kvůli kůži, výhodnému obchodnímu artiklu, střílejících stále vzácnější tamější antilopy. A neváhají likvidovat každého, kdo by jim v tom chtěl zabránit. Vznikne proto jakási domobrana, která má zabránit pytláckým masakrům. Jednoho takového zátahu se zúčastní i čínský novinář GaYu, byť zprvu přijímaný s nedůvěrou. Avšak právě jeho otřásající reportáž přiměje centrální čínskou vládu, aby zasáhla – jednak vyhlášením národního parku v dané oblasti, jednak vysláním lépe vyzbrojených jednotek, které pytláctví vymýtí. Nenápadně tak opět do popředí vystupuje dobrodiní, které Čína šíří na okupovaném území.
Je ovšem nutné spravedlivě přiznat, že ideologické tlaky jinak do příběhu nevnikají. Režisér Chuan Lu vytvořil napínavou podívanou, kterou zasadil do malebných, ale často i krutých přírodních scenerií, které hrozí vícerými nástrahami než pronásledovaní pytláci. Čínský novinář vyjíždí spolu s celou partou dobrovolníků pod vedením charismatického „kapitána“ do liduprázdných končin, ověnčených zasněženými horskými masivy na obzoru. Společně prožijí zadržení podezřelých skupinek, proti nimž chybějí důkazy, ohromí je nález stovek oklovaných antilopích koster, kolem nichž popochází spousta nenasytných supů, musí vyprošťovat uvízlé nákladní auto, vzdorovat vichru ženoucímu zvířený písek a prach. A dokonce uvidíme, jak hrůzné dokáží být pohyblivé písky, hrozící pohltit neopatrného chodce.
Horská hlídka počínání svých hrdinů nijak neheroizuje, postava novináře dokonce zaniká v toku vyprávění, stává se pouhou epizodní figurkou, která jen nečinně přihlíží. Zde zajisté už scénář nedomýšlí jeho přítomnost jako svého druhu pohled zvenčí, který pozvolna vniká do jádra problémů. Jen málokdy je akcentována jeho „odlišnost“ v podobě údivu či rozpaků – jak naznačí třeba epizoda s králíkem, který je mu nabídnut syrový. Protagonisty vyprávění přitom stíhá jedna pohroma za druhou, doléhající i na přítomného hosta. Postupně přicházejí o vozidla, která se porouchala, další auto je odesláno se zraněným do nemocnice, postupně jim nezbývá nic jiného, než v krajně nehostinných končinách pokračovat pěšky. Jakýmsi průběžným motivem, opakujícím se na liduprázdných planinách, se stávají odstavená terénní vozidla, zpravidla porouchaná, vždy však zbavená pohonných hmot; nanejvýš z nich vypadne zastřelený nebožák.
Režisér evokuje mrazivost podnebí, jak se ukáže hlavně při brodění mělkých říček, působivě připomene vysokou nadmořskou výšku se sníženým podílem kyslíku ve vzduchu. Stíhání uprchlých zajatců se podobá zpomalenému baletu, běh se mění v mátožné ploužení zápasící s naprostým vysílením. Dlužno říci, že též neokázalé herecké ztvárnění, střídmé v emocích (viz milostnou zápletku) i neokázalé zmužilosti, přispívá k atraktivitě výsledku.
Snímek je celý namluven v tibetštině a vskutku nehýří zbytečnými proslovy, dialogy se omezují na sdělení základních informací, odrážejí narůstající stres, který během mnohadenní výpravy narůstá. Režisér začlenil i několik odkazů na tibetské zvyklosti, ať již posloucháme táhlé popěvky nebo přihlížíme smutečním obřadům s nezbytným drnčením modlitebních mlýnků. Navíc celé vyprávění je stylizováno jako rekonstrukce skutečných událostí, k nimž během 90. let došlo v tibetské Kekexili (jak zní originální název filmu) - začíná i končí pohledem na černobílou fotografii odhodlaných ochránců přírody.
Horská hlídka zajisté pracuje s osvědčenými konvencemi jak ve výstavbě syžetu (putování pustinou, která skrývá bezpočet nástrah), tak ve vizuálním ztvárnění (obrazová kompozice záběrů neustále vnucuje tyčící se pohoří, výslovně se opájí sytou i mlžnatou barevností jednotlivých obrazů), které s až téměř pohlednicovou poetikou zdůrazňuje exotický rozměr jako prvořadý. Všímá si i podrobností v zařízení interiérů, ať již jde o dům nebo stan, navozuje monotónnost jízd. Přitom je třeba ocenit, že se tvůrci vyhýbají jednoznačně šťastnému rozuzlení - hrdinové za své ochranářské poslání často platí tím nejcennějším, vlastním životem.
