Vždy koncem prázdnin ožije poklidné východočeské městečko Teplice nad Metují, známé především díky přilehlému areálu teplicko-adršpašských pískovcových skal, festivalovým ruchem. Letos se tu ve dnech 23. až 26. srpna konal již 24. Mezinárodní horolezecký filmový festival. Několik set jeho většinou pravidelných návštěvníků si mohlo vybrat z 38 snímků z patnácti zemí. Nejpočetněji soutěž obeslali tentokrát slovenští sousedé, kteří přečíslili i domácí kolekci, ale v soutěži se objevily i filmy exotičtějších produkcí jako třeba chilská, venezuelská nebo libanonská.
Mezinárodní porota vedená českým filmařem, jazzmanem, úspěšným podnikatelem a příležitostným horolezcem Martinem Kratochvílem udělila hlavní cenu festivalu filmu Asiemut dvojice mladých Kanaďanů, zachycujících s překvapivou profesionalitou vlastní cyklistickou výpravu napříč Asií z Mongolska, přes Čínu, Tibet, Nepál až do indické Kalkaty. Za šest měsíců ujeli 8000 kilometrů stepí, pouští, horami, tibetskou náhorní rovinou, džunglí a nakonec indickou nížinou, aby pronikli do samotného srdce asijského kontinentu a setkali se s lidmi, kteří tu žijí, ale především, aby poznali sami sebe.
Za nejlepší horolezecký film byl označen polský snímek Zima na Shishe (Zimą na Shishę) zaznamenávající obtížný zimní výstup na himálajskou osmitisícovku Shisha Pangma. V kategorii dokumentů nejlépe uspěl americký film Hory bez bariér (Mountains without Barriers) o výpravě tří tělesně postižených horolezců do italských Dolomit. Zvláštní cenu poroty si vysloužil nepochybně pro svou překvapivou pointu krátký španělský příspěvek V ohrožení (De un Hilo) spolu s filmem Jak to vlastně tenkrát bylo?, českou groteskní interpretací prvovýstupu na pískovcovou věž Jeptišku v česko-saském Švýcarsku, který se odehrál právě před sto lety. Sympatie diváků i hostitelů (cena města Teplic) si získal nejen svým osobitým humorem film Uli Biaho o dvojici mladých slovenských lezců zdolávajících stejnojmennou horu v pákistánském Karakoramu.
Jak naznačila pětice oceněných filmů, v soutěži se nevyskytovala jen čistě horolezecká tematika. To by bylo, jak již před časem pochopili pořadatelé, příliš úzké a poněkud monotónní vymezení. Proto tu také najdeme snímky o skialpinistech, freeridovém lyžování, o nejmladší disciplíně snowkitingu neboli plachtění na sněhu, ale i tradičních závodech na saních, o horské cyklistice, paraglidingu, padákových skokanech, raftingu, jeskyňářích i třeba o expedici do neprobádané džungle na Nové Guinei,
Vedle filmových projekcí teplický festival pravidelně nabízí několik diashow, besedy s předními horolezci (jednu z nich tu uspořádal o svém nedávném výstupu na Everest pražský primátor Pavel Bém), výstavy fotografií, koncerty různých žánrů, závody v lezení na umělou stěnu, v terénním běhu, chůzi po pružícím popruhu zvaném slack lajna a také trhy s horolezeckým a outdoorovým vybavením.
Je to skromná akce s velmi nízkým rozpočtem, nesená na rozdíl od našich ostatních filmových festivalů ve sportovním duchu. V médiích se jí ovšem dostává jen minimální publicity, a to neprávem, protože každoročně se v jejím programu objeví několik skutečných perel, které je možné zhlédnout právě jen tady. Pokud nám přibývá špičkových politiků holdujících horolezectví, třeba se to napříště zlepší. Jubilejní pětadvacátý ročník teplického MHFF by si to mohl zasloužit.
