Celovečerní dokumentární snímek Home je dílem Yanna Arthuse-Bertranda (nar. 1946), francouzského fotografa, který proslul výstavou a knihou Země krásná neznámá. Doprovázel je ještě filmový opus La terre vue du ciel (2004), čítající hned čtyři díly. Arthus-Bertrandovou specialitou se staly velkoformátové fotografie zachycující Zemi z letadla, helikoptéry či horkovzdušného balónu. Fotograf ale nechce být jen kýčařem, jehož nejslavnější dílo zobrazuje ostrůvek ve tvaru srdíčka. Za své si vzal snahu upozorňovat na proměny světa způsobené člověkem. Vydobyl si uznání od mezinárodních institucí typu UNESCO, zároveň je ale kritizován, že se snaží hovořit o ekologických tématech, ale při svém filmování už vyplýtval gigantické množství benzínu. Home je syntézou dosavadní Arthus-Bertrandovy tvorby, často využívá i záběry natočené pro předchozí projekt La terre vue du ciel.
Home obrazem a za úporné pomoci komentáře „odvypráví“ nejstarší ze všech příběhů: ukáže počátky Země a zrod života s pomocí pohledů do nedotčené vulkanické krajiny. Symbiózu živočichů i velké části lidstva s planetou. Ale také proměnu Země způsobenou průmyslovým zemědělstvím. Pokračuje s tématy plýtvání vodními zdroji, nezřízeným stavebním ruchem, plenění oceánů či odtávání ledovců. Jako by snímek postupoval kapitolu po kapitole elaborátem Gro Harlem Brutlandové Naše společná budoucnost (1991).
Vedle převažujících leteckých záběrů Arthus-Bertrand používal také družicové fotografie anebo statické kamery, které zachytí a zdůrazní rychlost proměn světa způsobené člověkem. Na zemi však kamera nedosedne ani jedenkrát. Režisér tímto způsobem dokázal monumentalizovat nezkaženost přírody a zároveň nízkost lidské kultury (v nejširším smyslu toho slova). Všechny výdobytky lidské civilizace ohromují. Asi jako jizvy na tváři válečníka.
Filmovým stylem vychází Home ze série poetizujících přírodopisných dokumentů, které rozpoutal Luc Besson, producent Arthus-Bertrandova snímku, se svou podmořskou básní Atlantis (1991). Až po něm přišly glosované filmy Mikrokosmos (1996), Ptačí svět (2001), Tajemství oceánu (2006) nebo Zamilovaná zvířata (2007). Aby těch filmových aspirací Home nebylo málo, film je i velmi volným pokračováním opusů Godfreyho Reggia (trilogie Koyaanisqatsi, 1982; Powaqqatsi, 1988, a Naqoyqatsi, 2002 a přídavek Anima Mundi, 1992) nebo Rona Frickeho (Baraka – Odysea Země, 1992). Proti nim jim ale schází mnohé – včetně silné hudby Philipa Glasse u Reggiových filmů nebo Michaela Stearnse v případě Baraky. Armand Amar nabídl pouze variaci na africkou etnohudbu, tedy mainstream současných přírodopisných dokumentů.
Nejnovější Arthus-Bertrandův snímek je bratříčkem Nepříjemné pravdy (2006), dokumentu o stejnojmenné ekologické show Ala Gora. Jestliže se oba projekty shodnou na úkolu popularizovat „zelená“ témata, rozdělí je přístup. Nepříjemná pravda byla o poznání uměřenější, založená na slovu a reportážním principu. Home oslňuje obrazem a stejným způsobem se pokouší burcovat. Stává se kýčem, který nemá ambici promlouvat argumenty, ale útočit na emoce. Až naivní didaktismus dovršuje varující komentář. Anglickou verzí provází herečka Glen Closeová. Český distributor zvolil učitelský tón Zdeňka Svěráka. S přihlédnutím na datum premiéry soudím, že hlavní ambici filmu je nalákat publikum, které by se na konci školního roku jinak nudilo v lavicích. Dětem Home jistě ukáže a poví něco nového, dospělým nikoli.
