Barrie má před premiérou své nové hry. Zatímco ředitel divadla Frohman (elegantní Dustin Hoffman) uctivě zdraví vážené příchozí a Barrieho upjatá žena Mary (Radha Mitchell) shání svého muže, hrdina sám (Johnny Depp) okouzlujícím způsobem nedočkavě nakukuje do hlediště zpoza purpurových závěsů. S prvními vteřinami hry začne obecenstvo popadat nuda a Barrie cítí průser. Znovu odhrne závěsy a vidí, jak mu na diváky prší, či přímo lije.
Z pozice dramatika jde myslím o jeden z nejbezmocnějších obrazů, které si lze vymyslet.
Po premiéře nahlížíme do vztahu manželů Barrieových. Mary je nejen upjatá, ale i chladná. Během procházky v parku James potkává čtyři bratříčky Daviesovy a jejich ovdovělou matku Sylvii (Kate Winslet). Jamesovi celá rodina učaruje a postupně s bezstarostnými Daviesovými tráví víc a víc času. Vymýšlí klukům divoká dobrodružství a dostává od nich inspiraci na divadelní hru o Peteru Panovi. Po městě zároveň začínají kolovat klepy o Jamesovi a Sylvii a s tím chladne i manželství s Mary.
Johnny Depp hraje Barrieho s přehledem sobě vlastním. Je výrazově až filigránsky přesný. Jeho hrdina dokáže být neodolatelně dětsky rozpustilý, ale i mrazivě klidný. Jediným problémem je nevyrovnaný skotský přízvuk. Na mnoha místech je téměř nezřetelný, v rozhovorech s chlapci si však Depp s oblibou „zaskotačí“. Ze silného ansámblu vedlejších figur je nejvýraznější Freddie Highmore v roli vzpurného Petera Daviese. Ženské role jsou podávány v jednobarevných paletách. Kate Winslet se sice pořád šťastně usmívá, ale Sylvia má – jak říká Hemingway - smrt napsanou na čele. Chladná Mary Radhy Mitchellové a přísná Sylviina matka Emma Julie Christieové jsou variací stejného charakteru. Forster tuto „plochost“ skvěle využívá ve svůj prospěch ve scéně společné večeře, ale zejména v pozdějších stádiích si Mary říká o víc prostoru.
Z ansámblu vyčnívá Dustin Hoffman, jehož bezchybný výkon je možná až příliš silný. Ve společných scénách Deppa přehrává.
Vztahy jsou v Nezemi trošičku zjednodušené a závěrečné sekvence také poněkud nerealistické. Scénárista David Magee s režisérem Forsterem si na druhou stranu nedělají ambice na drama o komplexnosti života. Pokud bude někdo ve filmu hledat skutečné události, nenajde je – v době, kdy Barrie Petera Pana uvedl, byla Sylvia například ještě šťastně vdaná. Režisér se také vyhýbá Barrieho údajné homosexualitě. Jako dojemná studie ze života trošku sobečtějšího, ale výjimečného umělce však Země Nezemě funguje skvěle. Příběh je veden ušlechtile a stříhán přesně. I když proplouvá nebezpečně blízko romantických meandrů, nezasekává se. Forster jej navíc bohatě koření sekvencemi Barrieho bujných představ.
Ačkoli jsou vrcholně surrealistické, s okolními obrazy se dramatikovy představy slévají bez potíží. A Schaeferova kamera dává se stejnou lehkostí odlišné tóny obrazu, ať už na tepelné škále, či ve spektru stínů a světel.
